Návrat legendy kořeněný úspěchem

Po půl roce se mohl vrátit na kadaňský stadion, ale tentokrát již neměl milovaný žlutočerný dres, ale dres v barvách červené a bílé. Jaroslav Kreuzmann poprvé k kariéře nastoupil proti Kadani a na křídle druhého útoku se stal důležitým článkem k zisku tří bodů pro svůj nový tým z Olomouce. Domácí trenér Ladislav Kubát tak nemohl, než zaplakat nad ztrátou tří bodů.

Před sezonou se nevešel do nově sestaveného týmu Ladislava Kubáta a tak vyrazil po šesti letech zkusit své štěstí jinde. „Je to velký nezvyk po tolika letech přijet do Kadaně jako soupeř. Nedá se nic dělat,“ nemohl si odpustit čtyřiatřicetiletý Jaroslav Kreuzmann lítost nad nutností odejít do jiného týmu. V dresu Kadaně odehrál 256 mistrovských zápasů a návrat do známého prostředí přinesl značnou nervozitu. „Byl jsem velmi nervózní a na mém výkonu to bylo jistě chvílemi znát,“ přiznal sebekriticky.

Snad i díky vlastní nervozitě se nesnažil, jak je obvyklé, před zápasem hecovat s bývalými dlouholetými spoluhráči. „Běžně si mezi zápasy voláme, ale tentokrát si nevzpomínám, že bychom si vůbec zavolali. Je začátek soutěže, každému jde o každý bod a není tak nálada na nějaké špičkování. Právě naopak se snažíme přijet v pohodě a klidu.“ Dokonce ani nepřišel tradiční vklad do týmové kasy. „Nevypisoval jsem na Kadaň žádné odměny.“ Přesto týmová kasa zkrátka jistě nepřijde. „Stát mě to určitě něco bude, uvidím s čím přijdou spoluhráči.“

Do utkání se zapojil na levém křídle druhého útoku Olomouce, kde již tradičně plnil především obranné povinnosti. „Utkání bylo vyrovnané. Ve druhé třetině jsme byli pod velkým tlakem, ale paradoxně jsme ze dvou šancí v našem oslabení dali dvě branky. Domácí se poté nezmohli na větší odpor a my to důslednou obranou dotáhli do zdárného konce,“ zhodnotil utkání.

To rozhodly dvě branky v přesilové hře Kadaně, jenomže radujícím se týmem byli hosté. „Dnes už branky v oslabení nejsou nic zvláštního. Jsme na to zvyklí, letos jsme s Olomoucí dostali pět branek ve vlastních přesilových hrách v jednom utkání! Zvyklí na toto jsme, i když obráceně, takže nakonec to asi zvláštní bylo.“

Trenér Ladislav Kubát byl z první domácí prohry velmi zklamaný, což dokumentoval především tichý hlas plný smutku, se kterým odpovídal na dotazy. „Chybělo nám patřičné nasazení. Utkání jsme neodehráli tak jako s Mladou Boleslaví, nebo Jihlavou. Porazili jsme se vlastně sami inkasováním dvou branek v našich přesilových hrách. To psychice týmu vůbec nepomůže a v závěru to tak již byla jen křeč, nebyla síla na vyrovnání.“

Kadaňští mnohdy především v obraně působili bezstarostným dojmem. Podcenění soupeře však trenér odmítá. „Nevěřím, že by se jednalo přímo o podcenění. Hráči nepřistoupili k utkání zcela zodpovědně a vlastními nepřesnostmi jsme se dostali do stavu, kdy jsme nedokázali hrát, co jsme potřebovali.“

Do sestavy se nevešel útočník Jan Švík. Třiadvacetiletý centr přišel před sezonou s puncem nové hvězdy, jenomže z jedenácti zápasů odehrál pouze osm. „Od Honzy Švíka jsme očekávali víc. Nedostatečně bruslí, není dost silný aby udržel kotouč. Měl nyní pauzu, uvidíme jak v Ústí, možná už nastoupí,“ uzavírá trenér.