Trestné střílení? To být nemělo, upozorňuje Lukáš Pech
| 
Po deseti zápasech bez prohry rozesmutnili kadaňský zimní stadion hokejisté Komety Brno. Ti dokázali otočit vývoj utkání a díky třem brankám v poslední třetině si odvést to, co Kadaň doma nedává - tři body. Na opačných stranách barikády se ocitli Lukáš Pech a David Appel. Krátce společně pobývali v Karlových Varech, co by naděje extraligového týmu a oba řídili ofenzívy svých současných manšaftů. Vyhrát však mohl pouze jeden.
Po první třetině kdy měla domácí Kadaň mírnou převahu, přišly chvíle soupeře. Černožlutým jakoby najednou došla fyzická síla. „Určitě to bylo i o fyzičce. Přestali jsme bruslit, nedávali jsme do hry srdíčko. Chyběla nám síla i štěstí. Brno hrálo lépe. Po dvě třetiny nás držel Petr Jež, vychytal čtyři nájezdy. Soupeř vyhrál zaslouženě,“ pogratuloval soupeři na dálku.
Jediný úspěch domácích zaznamenal Lukáš Pech ve čtrnácté minutě. Jubilejním desátým zářezem na pažbě se vyhoupl do čela týmové tabulky střelců. „Najel jsem si mezi beky a dostal jsem puk od obránce perfektně do jízdy. Kouknul jsem na brankáře a viděl jsem mezírku mezi nohama, tak jsem se snažil co nejrychleji vystřelit,“ popisuje.
Teprve jednadvacetiletý hráč platí svou nevelikou postavou, však velmi mrštným pohybem a rychlýma rukama, za technického hráče. „Určitě ale dovedu zahrát i tvrdě a nevadí mi to,“ vzkazuje váhavcům. „Záleží na stylu zápasu. Pokud se hraje slušně, tak se tvrdší hrou nezabývám, ale když to soupeř řeže, dovedu se přizpůsobit.“ I proti Brnu vybojoval odchovanec karlovarského hokeje původem z Jihlavy fauly na svou osobu. Díky svému mrštnému stylu se stal opět naháněnou kořistí beků soupeře. „Proti Kometě to nebylo nějak extra vyhrocené. Třeba první faul na mě vůbec nebyl. Hráč se mi snažil vypíchnout puk a hokejkou mě podrazil. Ale zasáhl první puk, takže to faul nebyl.“
Rozporuplný moment přinesla 27. minuta. Za záchranou brzdu tahající Marián Meňhart mohl shlédnout zkřížené ruce nad hlavou hlavního sudí zápasu Wüttherleho. Jenomže najíždějící hráč nejen stihl před svým sražením zakončit střelou, ale pravděpodobně i úspěšně. „Já nevím jestli to byl gól, asi jo,“ tvrdí Pech s rozpaky. „V každém případě trestné střílení být nemělo, jelikož hráč již zakončil střelou na brankáře. Pokud se zakončí, tak už nemůže být trestné střílení,“ tvrdí rezolutně. Sám totiž zažil v utkání situaci přinejmenším podobnou.
V polovině poslední třetiny předvedl soupeř nečekané a dosti nesportovní gesto. Zásluhou hráče v modrobílém se puk po odpískání ocitl nastřelen v hledišti. Pech se ihned rozčílen rozjel k hlavnímu arbitrovi sjednat nápravu. „Říkal jsem mu, že přece není možné, aby na naše diváky někdo házel puk! To je osobní trest pro hráče!,“ rozčiloval se. „Rozhodčí mě ale poslal hned pryč a vůbec to nechtěl řešit,“ nechápavě kroutí hlavou.
Značné rozpaky vyvolal v kabině hokejistů pokřik fanoušků po třetí obdržené brance „Hoši děkujem“. „Diváci si platí a mohou si tak křičet co chtějí. Skutečně jsme nehráli dobře,“ sype si Lukáš Pech pomyslný popel na hlavu. „Ale tohle nás opravdu mrzelo. Přeci jenom jsme doma měli sérii deseti zápasů bez prohry v řadě a první nezdar hned vyvolal takové reakce,“ smutnil na závěr.
Puk za zády Petra Ježe viděl i sympatický třiadvacetiletý útočník David Appel. „Rozhodčí měl hlavně už uznat branku a ne nařizovat trestné střílení! Já jsem viděl puk v brance a hodně lidí určitě se mnou, jen rozhodčí neviděl nic,“ rozčiloval se po utkání.
Právě on se posléze postavil na středový kruh a po hvizdu arbitra vyrazil vstříc brance Petra Ježe. „Trestné střílení je vždycky vabank. Výhodu má trochu brankář. Já bohužel nedal,“ litoval. Sám přiznává, že na nájezd si příliš nevěřil. “Variant bylo několik. Ve hře byli tři hráči a trenér nakonec určil mě. Kdyby neměl Černoch (Michal Černý) desítku, tak by jel určitě on. Trestná střílení umí z celého týmu nejlépe. Já je asi neřeším zrovna dobře, příště raději nepojedu.“
I koncovka se nesla ve znamení rozpaků. Lehající brankář přesně vytěsňoval místo konečného zakončení, mezi betony. K úspěchu tak mnohem pravděpodobněji vedla klička, či blafák. „Trenér se mě ještě ptal co budu dělat a já mu řekl, že určitě udělám blafák. Když jsem se pak ale rozjel, tak jsem udělal to co dělám snad vždy, střela mezi nohy. Naznačil jsem mu a když šel dolů tak jsem místo kličky zase cpal puk mezi nohy. Momentálně se mi moc nedaří a ten neklid v koncovce byl opět poznat.,“ kaje se.
Pro svého soupeře za maskou měl pouze slova chvály. „Jež už nám dělal problémy v prvním zápase v Kadani a dnes tomu nebylo jinak. První dvě třetiny odchytal velmi slušně. Třeba já jel čtyřikrát sám na bránu a branku jsem prostě nemohl dát.“
Zlomová poslední třetina však nakonec zavála do sítě Kadaně tři puky. „Před třetí třetinou jsme si dali předsevzetí chodit hodně před branku, dát nějaký šťastný gól a odvést si bod. Nakonec jsme to otočili. Vyhrát jsme si zasloužili určitě víc. Sice to bylo hodně vyrovnané a vyhrát mohl kdokoliv, ale my jsme vyložených šancí měli rozhodně víc. Dobře se nám v Kadani nikdy nehraje. Každé utkání je tu velmi bojovné. Hraji zde již s několikátým manšaftem a nikdy se mi tu nehrálo lehce, navíc když rozhodčí předvádí takový výkon. O to víc jsem rád za výhru, jelikož jsme teď měli několik nepovedených zápasů po sobě, kdy jsme prohráli vesměs v poslední třetině.“
I křídelní útočník David Appel je bývalým členem kadaňské hokejové rodiny. V sezóně 2002/03 odehrál za severočeský klub 25 zápasů v připsal si v nich úctyhodných dvanáct branek a přidal i sedm asistencí. „Na Kadaň rozhodně rád vzpomínám. Dostal jsem zde šanci, když jsem byl bez místa,“ připomíná svůj smolný rok, kdy jako poutník brouzdal republikou mezi týmy Třince, Litvínova a Karlových Varů. „Trenér Vejvoda mi dával hodně prostoru na ledě a pomohl mi dostat se zpátky do extraligy. Sice do posledního Havířova, ale byla to extraliga! Na trenéra Vejvodu nemohu říct půl špatného slova a na celému vedení Kadaně jsem vděčný.“
