„Musíme něco změnit,“ říká Vladislav Houška

K a d a ň / P o r u b a - V rámci 20. kola Chance ligy se Kadaňští utkali s týmem z ostravské Poruby, který je momentálně na první příčce prvoligové soutěže. Na první změnu stavu jsme si museli počkat až do druhé třetiny. Za Trhače se prosadil Tomáš Koblížek, kterému nahrával Karel Kubát a právě Vladislav Houška. Dvacetiletý útočník má na svém kontě za sedm odehraných utkání již dva góly a tři asistence.

S Porubou to po dvou třetinách bylo o dvě branky, to se pak ale výrazně změnilo…

Moc nevím, co říct - prohráli jsme 1:7. Snažili jsme se jít do utkání s tím, že chceme předvést stoprocentní výkon a ukázat, že nejsme tím týmem, za který nás všichni považují. Bohužel ale výsledek je nakonec takový, jaký je. Musíme něco změnit.

Je to na vás nějak znát z psychického hlediska?

Já osobně se snažím to brát tak, že co se stalo, se stalo. Myslím na přítomnost a soustředím se na to, abych dělal všechno na sto procent. Nezměním to v hlavě, změním to na ledě. Co se týmu týče, tak máme tady super zkušený kluky – ať je to Trefňas (Jakub Trefný) nebo Chloubič (Roman Chlouba), tak k tomu přistupují suprově. Snaží se mladé hráče navést k tomu, aby výkon byl kvalitní a posunulo to aspoň každého individuálně a maká na sobě, když už nejsou týmové výsledky. Za to jsem klukům vděčný, za všechny nás mladé hráče.

Vaše lajna se postarala o jedinou branku v zápase. Jak se akce, z které máte asistenci, seběhla?

Já jsem jenom dostal puk na modrou, přehrál jsem ho a kluci to tam už parádně vymysleli.

Právě vaší lajně se poslední dobou daří. Jak se vám hraje s Janem Svobodou a Tomášem Koblížkem?

Honzu Svobodu znám už odmalička. Je to teda trochu paradox, když je o rok starší (směje se), ale když nám bylo čtrnáct, tak jsem na něho koukal ze střídačky, když nás motal v zápasech za Chomutov proti Slavii. Obdivoval jsem ho a teď spolu hrajeme. Už když jsem do Kadaně šel, tak jsem věděl, že je šikovný a že by nám to spolu mohlo jít. No a Koblih (Tomáš Koblížek) , to je super bojovný kluk, který do toho dává srdce a sto procent. Za kluky v lajně a spolupráci s nimi jsem určitě rád.

Jste nasazován i na přesilové hry. Vyhovuje vám takovéto vytížení?

To si určitě nemám na co stěžovat. Jsem spokojený, je to skvělé.

Co se vám honilo hlavou před nástupem do třetí třetiny? Pomýšleli jste ještě na srovnání?

Na výsledek se nekoukáme, to pro nás nemá cenu. Snažíme se, aby se během zápasu objevovaly prvky kvalitní hry, od čeho bychom se mohli odpíchnout, na co navázat a co si ukázat na videu, co bude super. A na to jsme se zaměřili.

Momentálně jsou zápasy hodně nahuštěné za sebou. Vyhovuje vám to?

Zápasové tempo, které je teď nastavené, mi určitě vyhovuje. Rád bych se podíval domů, ale takhle je to super.

V posledním domácím duelu jste se Sokolovem hráli téměř celý zápas výborný hokej, pak ale přišel zvrat…

Přesně tak, my jsme hráli kvalitní hokej a pak jsme doplatili na takovou tu naší… já ani nevím, jak bych to nazval, jestli zbrklost, nekoncentrovanost nebo nevyspělost. Vůbec nevím, čím to bylo, ale ulevili jsme od hry, kterou jsme hráli a zase to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Do Kadaně jste přišel z ústeckého Slovanu. Jak se to seběhlo?

K Ústí nad Labem bych se vůbec nechtěl vyjadřovat.

S ohledem na to, že jste odchovancem Slavie, vnímáte nějak duely právě se sešívanými?

Na Slavii mám super kamaráda Jardu Brože, takže ty zápasy jsou speciální v tom, že se na něj těším, že se uvidíme, pokecáme, zahrajeme si spolu nějaký mini zápas. Určitě to takhle vnímám jenom ze stránky těch kluků, které znám z juniorky. Pak třeba i Robin Všetečka. Jinak to ale asi nijak neprožívám.

Už jste to trochu nakousl, ale znal jste kromě Honzy Svobody ještě někoho dalšího v kabině?

Samozřejmě jsem věděl o Romanu Chloubovi, Víťu Seemanna jsem znal, Mácu Kottka. Ale obecně spoustu kluků jsem znal.

Foto: Dalibor Kachlík, Karel Švec