Martin Mazanec: „Měl jsem husí kůži,když fanoušci skandovali moje jméno.“
| 
Kadaň- Ve třiadvacátém kole WSM ligy přijel do Kadaně Havířov. S nimi mimo jiné i bývalý dlouholetý hráč Kadaně Martin Mazanec.
Martine, poprvé jste se vrátil do Kadaně, avšak v dresu Havířova. Jaké to byly pocity?Samozřejmě je to pěkné se sem vrátit. Bylo vidět, že lidé mě znova rádi vidí, i když v jiném dresu. Určitě se jim nelíbilo, že jsem hrál hodně a důrazně do těla, ale to je můj styl hokeje. Kluci to vědí, počítají s tím. Říkal jsem jim to před zápasem, že od doby, kdy se hodí buly, tak je neznám a kamarádi jsme až po zápase.
Jak vzpomínáte na Kadaň, kde jste působil několik sezon?Samozřejmě to byla dlouhá část mě kariéry a života, mám tu spoustu kamarádů, skvělých zážitků a krásných zápasů. Takže rád a často vzpomínám, byla to ohromná zkušenost tady hrát.
Jak byste porovnal hokej v Kadani a Havířově?Nevím, jestli se to dá vůbec srovnávat. Samozřejmě tady se hodně mění tým, tím že je to farma. Takže je to takové živelnější a každý zápas je úplně jiný. V Havířově ten celek máme víceméně každý zápas a trénink stejný. Přijdou tam maximálně dva noví hráči. Je to trošku jiné, přístup je také jiný, takže jsou tam rozdíly.
Jak jste spokojen s pozicí, kterou v Havířově máte?S pozicí spokojen jsem, s výkony úplně ne. Vždycky by to mohlo být lepší, ale spokojený jsem.
Radil jste spoluhráčům jak na Kadaň?Tak určitě jsem kluky varoval před šikovnými hráči, jako jsou Chrpa, Kaše, Račuk, Kadlec. Vím o tom, že šikovní jsou, jsou výborní bruslaři, mají výborná zakončení, takže jsem varoval a to co jsem věděl, tak jsem jim poradil.
Byl jste se pozdravit s bývalými spoluhráči a proběhlo nějaké hecování před zápasem? Tak hecování proběhlo, to probíhá pokaždé. Když kluci přijeli k nám, kde jsem to měl trošku složitější, když jsem jel s nimi a autobusem zpět, takže jsem nemohl předvést všechno. (smích) Dělám si srandu samozřejmě. Hecování k tomu patří a na tyhle zápasy se těšíme. Je to pro nás oživení sezony, která je taková, aby to nevyznělo špatně monotonií, že už si člověk řekne zase Ústí nad Labem, Kadaň nebo něco takového. Je to příjemné zpestření, že si člověk zahraje tam, kde působil dlouho.
Fanoušci Vás přivítali potleskem a skandováním Vašeho jména. Jaké jste měl pocity?Měl jsem husí kůži. Bylo to moc pěkné, byl jsem rád, že lidi na mě nezapomněli. Měl jsem je vždycky rád, i když to není početné publikum, ale vždycky fandili hezky. Když se nám nedařilo, tak nás podrželi. Takže jsem velmi moc rád.
