Hráči musí pracovat jeden na druhého
| 
Na lavičce kadaňského týmu se objevila nová tvář. Tréninky v letní přípravě řídí z postu hlavního trenéra Jindřich Setikovský. A právě jeho jsme trochu vyzpovídali. Nový kouč ochotně odpovídal na otázky týkající se jeho představ o letošní sezóně, přístupu hráčů i na to, jak zainteresovaně se projevuje během zápasu.
Nedávno se dal zaslechnout cíl týmu pro tento rok – play off, je to tak? Samozřejmě cíl nám byl daný - play-off, což je osmé místo. Letošní sezóna bude trochu výjimečná. Jak asi víte, vedení první ligy rozhodla, že se nebude sestupovat. Naopak dvě mužstva přibudou, takže příští ročník bude místo 14ti celků 16. Zítra máme sezení s vedením, z něhož by mělo vyplynout, zda za každou cenu mužstvo posilovat, což je samozřejmě otázka peněz nebo dát větší příležitost mladým, pakliže se nesestupuje. Ale cíl je play off, ten je jasný.
Vaším asistentem bude Miloš Pecka. Budete si nějak dělit hráče mezi sebou? Rozumíme si dobře. Já si myslím, že Miloš Pecka je dobrý kluk. Trošku ho znám, vím, že trénoval dřív v Kralupech a nyní 8. a 9. třídu ve Spartě. Tady není žádný problém. Hráče si určitě dělit budeme. Já jsem na to zvyklý. Ať jsem trénoval kde jsem trénoval, všude pro mě byl asistent plnohodnotný trenér jak se říká. Ne pouze člověk, který tam přinese puky a tím končí. Budeme se dělit o tréninky a v sezóně i o koučování. Tzn. Miloš si vezme útočníky a já obránce nebo obráceně. To už necháme na tom, jak to vyplyne ze hry a z pocitů.
Co trenér, to osobnost a vlastní metody trénování. Jaké jsou vaše trenérské praktiky? (smích) Já speciální trenérské praktiky nemám, ale razím jednu věc. Myslím si, že je dobře, když hráč, který má talent od pána boha a k tomu ještě trénuje. A většina hráčů nebo ti, kteří talent nemají trénovat musí. Trénink je základ a i ti hráči, kteří se narodili s tím, že mají hokej v kolébce, musí trénovat. Základ je trénink letní, pak i v sezóně. Jenom to tak „šolíchat“ nejde. Zvlášť v mužstvu, které nemá tolik peněz, aby si mohlo dovolit nějaké vysoké platy či nějaké špičkové hráče. Musí se trénovat a je jedno, jaký je tady trenér. To by měla být zásada. Když se totiž podívám dnes na tabulku, na rozvrstvení mužstev, tak vlastně čtyři místa v play off jsou pokrytá. Je tam Mladá Boleslav, Chomutov (který bude hodně zbrojit a chtít jít nahoru), Ústí nad Labem a Brno. To jsou týmy, které by z mého pohledu měli zabrat čtyři místa, tudíž se v podstatě hraje už jen o ty zbývající čtyři. O ty bude bojovat Kadaň, Olomouc, Hradec Králové, Havířov. Bude to těžké, protože některá místa jsou už dopředu zabukovaná. I když je to samozřejmě sport, stát se může cokoliv. Ale z pohledu hráčských kádrů a finančního rozpočtu by tam tahle mužstva měla být.
Jakých vlastností, ať hráčských či povahových, si na hráčích ceníte? Myslím si, že každý trenér má své metody. A dobrý hráč, i když s nimi nemusí vždy souhlasit, měl by je překousnout a udělat vše pro to, aby mužstvo hrálo i za cenu toho, že někde sleví ze svých hráčských kvalit a dá to ve prospěch mužstva. Jinak to v kolektivním sportu nejde. Samozřejmě individualita v kolektivním sportu je dobrá, ale vždy se musí podřídit mužstvu. Hráči musí pracovat jeden na druhého, nesmí být jeden nejlepší střelec, dobrý gólman a tím to končí.
Před Kadaní jste trénoval juniory v Plzni. V jakých týmech jste ještě stál na lavičce a kde jste aktivně ukazoval, jak se má hokej hrát? Začínal jsem v Plzni, kde jsem odehrál tři nebo čtyři roky. Poté jsem alternoval v prvních ligách. Byl jsem v Sokolově, v Milevsku, Mladé Boleslavi a na závěr tři roky v Německu. Co se týče trenérské kariéry, začínal jsem v Plzni u mládeže. Pokud tedy pominu, že už jako hráč jsem v Sokolově koučoval. Vrátil jsem se tam trénovat juniory. Poté jsem naskočil jako asistent, byl jsem tři roky u mužů. Následně postoupil - dva roky v Sokolově. Postoupil jsem se Šumperkem do první ligy a pak dva nebo tři roky v Brně. V Boleslavi a taky v Ústí. Bylo toho hodně. Vesměs první liga, pouze Boleslav ještě hrála druhu ligu.
Pokud zrovna nerozdáváte rady hráčům, čemu se věnujete? Jaké jsou Vaše koníčky? Sport! Pro mě hokej není práce. Jsem v uvozovkách blázen, který se snaží s kluky i trénovat, běhat i přesto, že je mi padesát. Hraji tenis, fotbal, všechno. Dělal jsem i železného muže, ale to už je dávno. Nicméně se stále snažím sportovat, nějak se udržovat, protože si myslím, že trenér, který přijde před mančaft, má 110 kilo a vykládá hráčům, že musí běhat... Ti hráči to asi špatně berou. I když musí, jsou to profesionálové, ale není to to „pravé ořechové“.
Mezi trenéry je mnoho povah. Na co se mají připravit domácí příznivci? (s úsměvem) Já jsem hodně impulzivní. V Brně jsem si zlomil nohu jak jsem kopnul vzteky do mantinelu. Trošku jsem se samozřejmě uklidnil. To bylo již před sedmi osmi lety. Člověk stárne, ale stále nemohu překousnout, když vidím, jak se tam hráči motají a že tomu nedávají všechno. Samozřejmě nemůžete řvát celý zápas, to nejde, ale jenom tak tam stát a přemítat o životě není ono. Mužstvo musí cítit, že v pravou chvíli jste naštvaný, že s tím mužstvem jste a musíte něco dělat. Já vím, že mi někdy říkají cholerik, ale to se nedá nic dělat. Jiný už nebudu a předstírat, že jsem v klidu dost dobře nejde. (smích)
Na závěr již klasická otázka. Jaký máte vzkaz pro fanoušky? Vlastně jsem deset let do Kadaně jezdil se všemi týmy, co jsem trénoval. Viděl jsem, že i v dobách, kdy se Kadani dařilo lidí moc nechodilo. Proto bych je rád pozval. Uděláme všechno pro to, aby se měli na co dívat. Tzn. nebudeme tolik bránit, budeme se alespoň doma snažit hrát ofenzivnější hokej, napadat dvěma a dostávat soupeře pod tlak, vytvářet si šance. Chtělo by to, aby nám pomohli.
