F. Šmejc: „Jsme rádi, že jsme to doma urvali.“

K a d a ň / Ř i s u t y - Sedmadvacetiletý útočník Filip Šmejc zažívá šťastné období svého života. Narodil se mu před pár dny syn, do toho mu vyhověla komise a povolila mu dohrát posledních pár utkání v rozjeté sezóně a v posledním domácím střetnutí si připsal 1+1.

Střetnutí s Řisuty se ve třetí třetině lehce zvrtlo...

Duel jsme odstartovali skvěle, dobře jsme bránili. Dařilo se nám soupeři brát puky a z protiútoků pak přidávat góly ve svůj prospěch. Díky tomu všemu jsme si vytvořili náskok, ale jak už je bohužel naším zvykem, zlenivíme. Toho pochopitelně soupeř využil a z klidného střetnutí se stal vyhrocený průběh.

Řisuty v závěru vsítily tři slepené góly. Vytvořilo to na tým nátlak?

Ano, v poslední dvacetiminutovce to byly obrovské nervy a bylo to vidět i na hráčích. Inkasovali jsme několik rychlých branek a padla na nás menší deka. Naštěstí jsme to ale před domácím publikem v posledním domácím zápase urvali.

Druhá polovina byla celkově vypjatější. Vyhovuje vám takto emoční průběh?

Za sebe mohu říct, že preferuji rušnější průběh duelu. Nemůže být přece všechno příliš jednoduché. To by potom nikoho nebavilo. (směje se) A takové bylo právě i klání s Řisuty, ale až takový ruch už zase nemusím. Padlo příliš rychlých gólů, což se nemůže dít. Důležité koneckonců je, že jsme to zvládli.

Jak byste popsal vámi vstřelený gól?

Jednoduše jsem tam zajel, plácnul jsem do toho a padlo to tam. (směje se)

Chvíli před konečnou sirénou jste se dostal do potyčky se soupeřem. Jak takové situace řešíte?

Obecně se snažím se takové situace házet za hlavu a odjet pryč. Soustředím se především na týmovou hru.

Gratulujeme k narozenému synovi Matějovi. Stačil jste to již zapít?

Děkuji. Oslava mě čeká po dnešním zápase a tuším, že to bude krušné vstávání. (směje se)

Jako většina hráčů v týmu, i vy v týdnu mimo hokeje pracujete...

Je to náročné, ale mám práci, při které hokej stíhám. Mám štěstí, že mi vycházejí vstříc.

Na konci listopadu jste proti Kralupům nad Vltavou obdržel stopku do konce sezóny...

Bylo to pro mě velice náročné období. Svrběly mě ruce, že jsem nemohl hrát. Stále jsem ale trénoval a makal na sobě, abych nevyšel ze cviku. Chodil jsem se i dále dívat na utkání, abych kluky podpořil alespoň z tribuny.

Jak probíhalo zkrácení vašeho trestu?

Pár dní po celém incidentu jsem byl v kontaktu s vedením Kralup nad Vltavou, poté i se samotným hráčem. Všechno jsme si vyříkali, poškozenému hráči jsem uhradil zdravotní náklady. Stalo se to, já jsem se omluvil a zpátky to už bohužel nevezmu. Svaz mi následně v únoru vyšel vstříc a pustil mě zpět do hry.

Shrňte třemi slovy sezónu, která se pomalu blíží ke svému konci...

(dlouhé zamyšlení) BYLO TO TEŽKÉ.

Foto: Václav Vlasák