E. Mežnar: „Zápas není prohraný, dokud není konec.“

K a d a ň / V r c h l a b í - Dvacetiletý Erik Mežnar má za sebou v kadaňském dresu již třetí seniorské utkání. V posledním, tedy proti Vrchlabí, se v páté minutě gólově prosadil a poslal svůj tým do vedení. I přesto ale nakonec duel vítězstvím domácích neskončil.

Co říkáte na domácí duel s Vrchlabím, který nakonec skončil porážkou?

Nemyslím si, že by utkání vypadalo nějak špatně, ale dopouštěli jsme se zbytečných chyb a faulů, a to hlavně na začátku třetí dvacetiminutovky. Měli jsme ještě možnost proměnit několik šancí, což se nestalo a zápas dopadl, jak dopadl.

Zaznamenal jste branku. Jak padla?

Jel jsem po pravé straně a viděl, že na mě letí bek. Řekl jsem si, že zkusím vystřelit a naštěstí to propadlo za záda vrchlabského brankáře.

Do čtvrtého kola jste šli bez bodu, byla touha po prvních třech bodech o to větší?

Určitě. Věřili jsme si, že už nějaké body uhrajeme. Hráli jsme hlavně doma a dostali jsme se do vedení. To si pak člověk řekne, že to už zvládne a nějak to uhraje, ale potrestaly nás naprosto zbytečné chyby.

Do konce utkání zbývaly zhruba tři minuty, ale Vrchlabí mělo dvougólový náskok. Věřil jste ještě v tuto chvíli?

Zápas není nikdy prohraný, dokud není konec. Hrajeme vždycky až do samotného konce. Zkusili jsme to, ale bohužel to nevyšlo.

Jak se vám hraje se spoluhráči, se kterými nastupujete v lajně?

S klukama si rozumíme dobře, celkově jsme i dobrá parta v kabině. Je mi v podstatě jedno, s kým v lajně nastoupím, což jsem si i zkusil, protože jsem teď zatím každé utkání hrál s někým jiným.

Jak vnímáte to, že tým vede Vladimír Růžička, který vedl i mistry světa z roku 2010?

Je tam určitě větší respekt, ještě když víme, co všechno dokázal. Snažím se ho poslouchat a dělat všechno, co mi říká.

 

V týmu je několik cizinců, jak s nimi zvládáte komunikaci?

S Kylem a Shanem (Kyle Heffernan, Shane Heffernan) z Kanady komunikujeme anglicky, někdo víc, někdo míň. Alexei nemluví anglicky, ale někteří kluci z kabiny rusky umí, takže se domluví. Já se ale třeba spíše dorozumívám rukama.

Je to pak na ledě nějak znát? Například při nějakých důležitých momentech

Z mého pohledu ne. Normálně na sebe mluvíme anglicky, ony i ty základní slovíčka jsou většinou známá všem.

Cítíte rozdíl mezi českou Chance ligou a slovinskou ligou, kde jste také nastupoval za lublaňský A-tým?

Určitě rozdíl tam je, protože v každé zemi se hraje trochu jiný hokej. Řekl bych, že první liga je ale lepší než ta, kterou jsem hrál ve Slovinsku.

Pocházíte původně právě ze Slovinska, ale česky mluvíte výborně…

Narodil jsem se na Slovinsku a když mi bylo třináct let, tak jsem se za hokejem přestěhoval do České republiky. Občanství mám tedy slovinské, ale už jsem považován za občana České republiky.

Foto: David Šrámek, Jan Gebauer (www.hokejprerov.cz)