Richard Běhula: „Hany je mi velkým vzorem.“

K a d a ň / P ř e r o v - Trhači se v patnáctém kole Chance ligy postavili soupeři z Přerova. Ten měl za sebou pět výher v řadě za tři body. Stopku Zubrům ale dala Kadaň v čele s Richardem Běhulou. Utkání se protáhlo až do samostatných nájezdů, kdy Richard Běhula z devíti sérií pouze třikrát inkasoval.

Tak co říkáte na vychytanou výhru nad Přerovem?

Jsem určitě rád, že se nám podařilo zvítězit. Přeci jen jsme ještě ve třetí části prohrávali o dvě branky, pak se nám ale podařilo snížit na 1:2. Myslím, že soupeř se trošku rozklepal a my naštěstí dali ještě vyrovnávací gól na 2:2. Tento stav už se nám povedlo ubránit a díky tomu jsme získali bod.

Věřil jste ještě ve vyrovnání za stavu 0:2 ve třetí třetině?

Věděl jsem, že když dáme jednu kontaktní branku, tak že by se mohlo ještě něco stát. To naštěstí přišlo a jsme jednoznačně rádi, že to takhle dopadlo.

Takže se asi shodneme, že to je pro tým jednoznačně zisk..

Ano, určitě, to stoprocentně.

V úvodní dvacetiminutovce zazvonila tyčka. Jak se situace seběhla?

Tuším, že střílel přerovský hráč od modré a musím se přiznat, že jsem to vůbec neviděl. Pak už jsem jenom uslyšel tyčku. Myslel, že mám kotouč někde pod sebou, tak jsem si lehl a doufal, že to rozhodčí pískne. Písklo se dřív, a to i přesto, že jsem kotouč nedržel, ale ono i to štěstíčko je k tomu potřeba. (usmívá se)“

Berete radši prodloužení nebo si rád okusíte samostatné nájezdy?

Za nájezdy jsem hrozně rád, baví mě a věřím si na ně. Nájezdy s Přerovem vlastně byly vůbec moje první v Chance lize.

Došlo na nervozitu?

Ano, mírně nervózní jsem byl. Více než před samotným zápasem. Nakonec to všechno dobře dopadlo, vyhráli jsme. Navíc naštěstí kluci dali spoustu gólů a já si mohl dovolit nějaké pustit. Inkasoval jsem ale o gól méně než soupeř a díky tomu jsme vyhráli.

Většinou soupeř vede na střely. Je to pro vás asi lepší být takto vytížen, než být bez zákroků?

Určitě. Když pak se i s klukama sehrajeme, že oni budou mít dorážku a já jsem neustále v tempu, tak je to naprosto ideální a parádní.

Je duel, který pro vás byl nejtěžší?

„To se těžko posuzuje. Každé utkání je specifické. Když si to vezmu po té stránce, že jsem dlouho nechytal, tak to byl určitě zápas proti Vrchlabí. Proti Přerovu zase bych řekl, že byly nejméně příjemné střely, hráči chodili více do brány. Určitě každé střetnutí má něco.

Zatím to vypadá, že se s Miroslavem Hanuljakem střídáte po zápase. Je to takto předem domluvené?

Nějak dané to není, většinou si to řekneme den předem. A řekl bych, že mi to takto i naprosto vyhovuje.

Tomáš Běhula je také součástí kadaňského kádru. Jaké to je hrát s bratrem?

Je to fajn pocit. Jezdíme vlastně společně na tréninky, sdílíme zážitky. Je to super.

Už se vám naskytla v minulosti taková možnost být na ledě s Tomášem?

Už jsme si spolu zahráli vlastně ve druhé lize, když jsme nastupovali za Bílinu. Takže už to máme ozkoušené. Přiznám se ale, že je to pro mě takové, že si bráchy více všímám, více ho vnímám. A právě i možná proto se snažím nedostat gól, když je na ledě.

Přijde někdy na nějaké hecování před zápasem?

To spíše ne. Já jsem takový, že se snažím soustředit především sám na sebe a neřešit okolí.

Pociťujete nějak v rámci tréninků a zápasů vliv či omezení v rámci aktuální koronavirové situace?

Akorát to testování. Je to určitě fajn, že jsme takto chránění a já s tím naprosto souhlasím. Samozřejmě je škoda, že nás kvůli celé té situaci takto omezili, ale musíme jim věřit. Nic jiného nám nezbývá. Možná jednu výhodu to má, že když dorazíme na venkovní zápas, tak tam nejsou diváci soupeře, kteří ho pohání kupředu.“ (usmívá se)

Jaké máte vztahy s ostatními gólmany?

Hany (Miroslav Hanuljak) je mi teď velkým vzorem, snaží se mi pomáhat, radí mi a já jsem mu za to hrozně moc vděčný. Jsem určitě rád, že spolu takto vycházíme, a to i s ostatními spoluhráči. Nemáme vůbec žádné problémy a je to vážně super. Máme mezi sebou dobré vztahy, za což jsem rád.

Jak jste vyplnil čas během covidové přestávky?

Tak věnoval jsem se především učení, protože studuji vysokou školu. No a pak samozřejmě i nějaké to individuální cvičení.

Foto: Dalibor Kachlík