„Kluci mi hodně pomáhali,“ říká Jiří Kulich.

K a d a ň - Dalším hráčem kadaňského A-týmu, kterého jsme se rozhodli v koronavirové přestávce vyzpovídat, je teprve šestnáctiletý útočník, kadaňský rodák a odchovanec Jiří Kulich. V rámci zatím posledního utkání, jenž Trhači odehráli v Kolíně, nastoupil v dresu Trhačů. Kadaňští nakonec Kozly z Kolína přemohli 3:2.

Premiéra v seniorské soutěži. Jak byste zápas v Kolíně zhodnotil?

„Určitě to bylo vyrovnané utkání plné emocí. Musím říci, že jsme bojovali do poslední sekundy, což se nám pak vrátilo. Především nás podržel svými skvělými výkony Ríša Běhula.“

Jak jste si duel užil? Byl jste nervózní?

„Užil jsem si ho tak, jak jsem nejvíc mohl. Ještě k tomu jsme navíc vyhráli za tři body. Co se týče nervozity, tu jsem ani popravdě neměl, protože mi hodně kluci pomáhali, že se nesmím bát hrát svoji hru a podobně.“

Kdy jste se vůbec dozvěděl, že proti Kozlům nastoupíte?

„Bylo to v pátek po tréninku, řekli mi, že další den mám premiéru v dospělém hokeji.“

Čekal vás nějaký poplatek nebo svačina do kabiny za premiéru mezi muži?

„Ještě se mi nikdo neozval, ale za nějaký poplatek to určitě bude.“ (směje se)

Jak jste byl s utkáním spokojený? A to jak po individuální stránce, tak po té týmové?

„Sám za sebe nejsem nikdy, protože to vždy může být lepší. Naopak týmově jsem velice spokojený, protože jsme po boji zaslouženě zvítězili.“

Stihl jste nějaké tréninky s kadaňským A-týmem před samotným zápasem?

„Ano, v Kadani jsem s A-týmem trénoval necelé dva týdny.“

Vzpomenete si, kdy naposledy jste oblékl kadaňský dres?

„Bylo to minulý rok v dorostu proti Lounům, když za mnou přišel pan Jíra, jestli bych šel vypomoct klukům na první mistrák.“

Víte, jak to bude s vaším působením u Trhačů v budoucnu?

„To opravdu netuším, to je momentálně na trenérech, jestli jsem se jim líbil, nebo ne.“

Jak byste porovnal mládežnické kategorie s tou seniorskou?

„Dospělý hokej je úplně jinde silově a jsou v něm hrozně zkušení hráči, které není úplně lehké přehrát. Hlavně se tu moc nelítá, tak jako třeba v juniorce nebo v dorostu .“

Váš bratr Jaroslav Kulich hraje také odmalička hokej a rovněž už naskočil v seniorském hokeji. Dal vám před zápasem nějaké rady?

„Ano, s dospělými soutěžemi už má zkušenosti, tak mi hodně radil, abych si spíš dával větší pozor a hlavně se nebál hrát.“

Asi vás také podporoval zbytek rodiny? Přišly vám nějaké gratulace od známých?

„Určitě, ještě mamka s taťkou, kteří mě v tom podporují úplně nejvíc už odmalička. A abych pravdu řekl, přišlo mi hrozně moc gratulačních zpráv, za což jsem byl velmi rád.“

Hokej je teď kompletně pozastaven. Jaké to pro vás je? Co ve volném čase děláte?

„Hrozné mě to štve, sotva začala sezóna a už je zase pozastavena. Jsem teprve ve druhém ročníku na střední škole, takže dopoledne dělám věci do školy a odpoledne mám trénink. Večer pak zkouknu vždycky nějaký film.“

Co konkrétně studujete? A kde? Jak náročné je to skloubit s hokejem?

„Studuji obor Bezpečnost obyvatelstva na škole v Chomutově. Skloubit to s hokejem není nic lehkého, ale učitelé mi vychází vstříc a pomáhají mi, za což jim moc děkuji!“

V kadaňské kabině jste vlastně nejmladší, znal jste v ní někoho?

„Popravdě jsem tam znal většinu kluků, a to hlavně díky bráchovi, který s těmi mladšími dřív hrál. Ty starší jsem znal už když jsem byl malý a díval se na ně, jak hrají za áčko.“

Byl jste povolán i do mládežnické reprezentace. Jak tuto zkušenost hodnotíte?

„Určitě každá reprezentace mi hodně dá. Hlavně mě to hrozně motivuje, takže se to snažím využít pak v týmu. Také vím, že stále musím ještě tak desetkrát více makat, abych se mohl porovnávat například s klukama z Ruska, Švédska nebo Finska.“

Jak takové reprezentační srazy vůbec probíhají?

„Vždycky jedeme na dvou až třídenní kemp do určitého města, kde trénujeme taktiku a připravujeme se na zápasy. Potom odjedeme buď do ciziny, a nebo zůstaneme u nás v Česku. S klukama máme výbornou partu.“

Foto: Petr Nieč, Kateřina Kundertová