A. Achmeťanov: „Náš tým má potenciál.“

K a d a ň - Trhači mají momentálně pozastavenou sezónu, vzhledem ke koronavirové situaci vláda zakázala veškeré sportovní činnosti. Rozhodli jsme se však, že pro vás vyzpovídáme některé Trhače, tím prvním je ruský forvard Arslan Achmeťanov, pro kterého Kadaň není prvním českým klubem, v němž působil. Třiadvacetiletý ruský hráč již hájil barvy druholigové Orlové.

Jak se seběhl váš příchod do Kadaně?

„Byl jsem v kontaktu s osobou, která mě spojila s Petrem Klímou. Ten mě poté zavolal do Kadaně. Půvdně jsem měl být v Humо Tashkent, ale tuto sezónu jim chybím kvůli uzavřeným hranicím.“

Cesta do České republiky asi byla trnitá vzhledem k situaci s koronavirem...

„Ano, byla velmi náročná. Dostal jsem se do Kadaně za tři dny. Měl jsem vlastně celkem šest přestupů a využil jsem hned tři dopravní prostředky. Letadlem jsem letěl tresu Ufa-Moskva-Antalya-Istanbul-Záhřeb. Ze Záhřebu do Prahy jsem pak jel autobusem. Nakonec můj kamarád mě už vzal sem do Kadaně.“

Už jste se stačil seznámit s místem, kde budete nyní nějaký čas trávit?

„Kadaň je krásné městečko, je tu nádherná příroda. S Artemem (Artem Sursov) často chodíme po městě, Kadaň máme oba velice rádi!“

Asi vítáte, že je v týmu s vámi někdo, kdo mluví stejnou řečí jako vy...

„Samozřejmě, že je hezké mít v týmu krajana, oba jsme z Uralu, což je geografická oblast v Rusku, táhnoucí se mezi východoevropskými a západosibiřskými pláněmi. Máme toho mnoho společného.“

Co se ale jazyka týče, vy česky umíte, a to velmi dobře. Naučil jste se ho v Orlové, kde jste hrál?

„Ano, je to tak, naučil jsem se česky v Orlové. Bylo to pro mě velmi zajímavé naučit se český jazyk, dokonce jsem chodil na lekce k učiteli, abych se naučil pravidla a základy českého jazyka.“

Jak byste porovnal právě druholigovou soutěž s tou prvoligovou?

„První liga je určitě silnější, ale druhá liga má samozřejmě také dobré týmy.“

V posledním odehraném utkání, v Kolíně, jste vsítil vítězný gól. Jak padl?

„Artem a já jsme šli společně proti jednomu obránci, dal mi přihrávku a já jsem zůstal sám před brankářem. Musel jsem jen skórovat, což jsem také udělal!“

Čekal vás příspěvek do kasy?

„No, na to byste se asi měli zeptat Romana Chlouby, který je zodpovědný za funkci pokladníka v týmu. (směje se)“

Jak hodnotíte dosavadní odehrané duely Trhačů?

„Měli jsme dobré i špatné zápasy, například s Porubou a Prostějovem. Náš tým má potenciál, snažíme se, jsme mladí a plní síly. Věřím v náš tým, věřím v sebe a věřím, že uspějeme!“

Jak teď trávíte čas, když nejsou zápasy ani tréninky?

„Ráno chodím trénovat ven na čerstvý vzduch, dále například čtu knihy, dívám se na televizní seriály, chodím na procházky, volám si se svou rodinou nebo přáteli. Opravdu mi ale chybí hokej a kluci z týmu.“

V jakém věku jste začal s hokejem?

„Bylo to v mých sedmi letech v mém rodném městě, v Ufě.“

V jaký moment bylo ve vašem životě rozhodnuto, že se u vás hokej bude ubírat profesionální cestou?

„Když jsem přišel na stadion a začal hrát, okamžitě jsem si uvědomil, že to budu dělat profesionálně.“

Co jste vystudoval?

„Vystudoval jsem sociální a humanitární školu v Kazani, obor management a hotelnictví.“

Jakou nejhezčí vzpomínku máte spojenou s hokejem?

„Je pro mě těžké říci, jaká je nejúžasnější vzpomínka na hokej, protože všechno, co souvisí s hokejem, jsou úžasné vzpomínky. Ať jsou to noví přátelé, výlety, letní přípravy, nebo třeba vítězství, vtipy v šatně a mnoho dalšího. Ovšem asi nejkrásnější věc je, když mě táta přivedl na můj první trénink!“

Jaké to je bydlet takhle daleko od domova, od rodiny a přátel?

„Ve čtrnácti letech jsem odešel z domova a od té doby žiji sám, takže to pro mě není těžké. V České republice jsem už žil a rychle se adaptuji. Samozřejmě ale, že mi chybí moje rodina a moje přítelkyně, to jsou nejlepší lidé v mém životě! Moc je miluji. V této těžké době je samozřejmě obtížnější je navštívit, ale myslím si, že brzy bude všechno v pořádku!“

„A na závěr bych chtěl říci, naši milí fanoušci, čekáme na vás na našich zápasech, potřebujeme vaši podporu! Tento covid horor brzy skončí. Přeji všem pevné zdraví, starejte se o sebe a o své blízké! Brzy se uvidíme,“ uzavírá rozhovor Arslan Achmeťanov.

Foto: Dalibor Kachlík, Petr Nieč (www.sckolin.cz)