Ondřej Kaše po nejlepší sezóně: „Nečekal jsem to.“

K a d a ň - Ondřej Kaše má za sebou nejúspěšnější sezónu v životě, jelikož si v Anaheimu vypracoval stabilní místo v sestavě a posunul i své bodové maximum v NHL. Díky nádherným gólům, které forvard s kačerem na dresu vstřelil, se i američtí komentátoři naučili vyslovovat jméno „Kaše“. Jedinou kaňkou na uplynulém ročníku je absence tohoto jména na soupisce národního týmu pro mistrovství světa v Dánsku. Starší z bratrů ale netruchlí: „Asi se to mělo stát, třeba se v nároďáku potkáme příští rok.“

Ondřej Kaše se přesunul do kolotoče kolem NHL před sezónou 2015/2016, kterou odehrál i kvůli zranění pouze na farmě. V následujícím ročníku bojoval o pevné místo v sestavě, které v právě skončené sezóně stoprocentně udržel. Za Anaheim odehrál 66 zápasů s 38 kanadskými body za dvacet gólů a osmnáct asistencí. „Z osobního hlediska jsem ani nečekal, že to bude takhle dobré,“ přiznává.

Za raketovým vzestupem z patnácti bodů není nic jiného než tvrdá práce a změna herního stylu. „Měl jsem dobrou letní přípravu a říkal jsem si, že musím zamakat na koncovce. Bylo vidět hlavně ze začátku, že jsem cpal fakt všechno do brány. Občas mi spadly náhodné góly, když se puk odrazil od dvou hráčů, což mi zvedlo sebevědomí. Hráč si potom začne věřit a dávat více gólů,“ vysvětluje kadaňský odchovanec.

Anaheim skončil po základní části na třetí pozici Západní konference, z které nastoupil proti šestému celku ze San José. Sharks nenechali nic náhodě a ve čtyřzápasové sérii postoupili do čtvrtfinále. „Z týmového pohledu je ohromná škoda, že jsme vypadli hodně brzo. Tým byl lepší než jenom na první kolo,“ smutní třetí nejlepší střelec mužstva, který si ale v play-off nepřipsal jediný bod.

Ondřej Kaše se v hlavním týmu udržel po celou sezónu, jenom jednou odjel na farmu, aby se vrátil po lehkém zranění a povinné přestávce Ducks do zápasového tempa. „Já jsem neměl dobrý začátek přípravy, takže si mě trenér zavolal, aby zjistil, jestli se mnou něco je. Říkal, abych se trošku zvedl, což byl první varovný signál. První nebo druhý zápas v sezóně jsem dal gól, po kterém od něj přišla kladná reakce. To mě nakoplo do celé sezóny,“ vypráví forvard převážně třetí lajny.

Dvacetigólový střelec si nechal klíčové branky na závěr základní části, když dvakrát rozhodl a zapsal i další dvoubodové utkání. Nejdůležitější gól vstřelil v duelu s Coloradem, které ztrácelo na Anaheim jediný bod. Ondřej Kaše si sebral puk ve středním pásmu, těsně před bránou si obhodil obránce a poslal puk nad rameno gólmana, což znamenalo bonusový bod z prodloužení pro Kačery. „Posledních deset nebo patnáct zápasů jsem byl hodně vytížený. Trenér mě tam dával pořád a občas i do první lajny, což se jim nakonec vyplatilo,“ připouští.

Pojem „jistá sestava“ se v NHL moc nenosí, jelikož fronta na omezený počet míst v hlavních týmech je obrovská. To si uvědomuje i forvard s pětadvacítkou na dresu. „V NHL je hromada kluků, kteří se tlačí nahoru. Nevíte, co se může za měsíc stát. Ale pevně doufám, že budu mít lepší sezónu než minulý rok,“ přeje si a jedním dechem dodává, „nemám ani smlouvu, ale doufám, že brzo přijde. Zatím se moc nejedná, spíš je to jenom takové oťukávání. Jsem pořád chráněný hráč a nemůžu k arbitráži.“

Přestože by si dvaadvacetiletý forvard přál dlouhodobou jistotu s vysokým ohodnocením, uvažuje v reálných mezích. „Sen je podepsat raketu na co nejvíc let, ale mám i reálnou představu, kterou bych si nechal raději pro sebe. Nechám to na agentech, kteří by měli vědět nejlépe, jak mě ohodnotit. Je to jejich práce,“ uvádí.

V květnu na mistroství světa se mohla Kadaň dočkat výjimečného okamžiku, kdy by vedle sebe nastoupili bratři Kašovi stejně, jako tomu bývalo v mládežnických reprezentacích. Osud tomu ale nepřál, jelikož si mladší David zlomil prst na ruce a staršímu Ondřeji účast nedoporučil klub. „Bylo více aspektů, proč jsem nejel. Z klubu jsem nedostal doporučení, byli dost proti. Navíc jsem měl i vážnější zranění, které potřebovalo doléčit,“ objasňuje situaci.

Pro Davida Kašeho vypadaly šance během dvojzápasové přípravy ve Francii reálně, jelikož se prezentoval kvalitní hrou a vstřelil dva góly. „Probíralo se to hodně, protože se mu povedly dva zápasy s Francií a šly na něj kladné zprávy od trenérů. Je to obrovská škoda, že se zranil, protože si myslím, že tým mohl udělat. Asi se to mělo stát, třeba se potkáme příští rok,“ povídá s úsměvem.

Jelikož David Kaše na začátku května podepsal do Philadelphie, může se následující sezónu stát, že proti sobě bratři nastoupí. Sny rodičů, tedy i otce a jejich bývalého kouče, by potěšilo něco jiného. „Myslím, že největší sen rodičů je, abychom se potkali v reprezentaci. Když budeme hrát proti sobě v NHL, bude to vypjaté, určitě hodně specifické, ale na druhou stranu bychom si to hrozně užili. Hráli jsme proti sobě asi jenom jednou někdy v deváté třídě, když vyhrál brácha. Rodiče by asi nevěděli, komu fandit. Přáli by si, aby se nám dařilo bez ohledu na konečný výsledek,“ ubezpečuje Ondřej Kaše.

„Dal jsem mu jenom drobné rady,“ říká starší Ondřej, který už má za mořem zkušenosti. „David jde do NHL o dva roky starší než já. Byl teď ve Švédsku, takže moc dobře ví, do čeho jde. Co jsem slyšel, švédský hokej se hodně přibližuje minimálně hokeji na farmě,“ domnívá se.

V anketě Zlatá hokejka se Ondřej Kaše dostal do TOP 10, kde se hřál po boku jmen, jakou jsou Jakub Voráček, Davidové Pastrňák a Krejčí nebo Tomáš Hertl. Nakonec skončil na osmé pozici, takže se posunul o šestnáct příček výše než po sezóně 2016/2017. „Pro mě to je něco neskutečného, že jsem se dostal mezi top deset kluků,“ uzavírá Ondřej Kaše.

Foto č. 1 a 3: Debora Robinson, foto č. 2: Sean M. Haffey.