„K hokeji mě přivedl táta,“ vzpomíná Darek Hejcman

Darek Hejcman, rodák z Chomutova, oblékl dres Trhačů již v roce 2008, kdy nastoupil dvakrát za mládežnický tým a podruhé v sezoně 2010/2011 jednou. Po třech letech se do Kadaně opět vrátil, tentokrát již hájil barvy seniorského A-týmu. Za dosavadní kariéru v Kadani odehrál 181 utkání, ve kterých zaznamenal 39 branek a 50 asistencí. Letošní sezonu třiadvacetiletý forvard zakončil jakožto nelepší nahrávač s patnácti kanadskými body. S třiadvaceti kanadskými body se rovnal spoluhráči Jardu Kůsovi. Ze sezón 2011/2012 a 2013/2014 má na kontě také dva juniorské tituly z dob působení v Chomutově.

Kdy jste poprvé obul brusle a kdy jste začal s hokejem jako takovým?
„To bylo asi poprvé obojí současně někdy ve čtyřech letech na zimním stadioně v Chomutově. Od té doby jsem začal pravidelně docházet na tréninky a drží se mě to dodnes.“

Kdo vás k hokeji přivedl a chodil jste zpočátku na tréninky rád, nebo vás do toho rodiče museli v útlém věku trochu tlačit?
„K hokeji mě přivedl táta, který hokej hrál a dodnes ho trénuje. Tím pádem to šlo celé nějak samo. Hokej mě bavil a nikdy nebyl problém s tím, že by se mi na trénink nechtělo.“

Neměl jste třeba chuť si zkusit i jiný sport než lední hokej?
„Ano, zkoušel jsem například fotbal, florbal a různé další sporty, ovšem hokej mi šel asi ze všeho nejlépe a taky mě nejvíc bavil.“

Jaké prvotní vzpomínky máte spojené s hokejem?
„To bude asi někdy z dob, kdy jsem chodil do žáčků a hrálo se ještě na malém hřišti. Takže asi takové vzpomínky spojené s vysokými výhrami, když jsme byli ještě malí kluci a vyhrálo se 55:0 proti Teplicím.“

Vybavíte si zpětně svůj nejhezčí případně nejdůležitější gól, který jste vstřelil?
„Nejhezčí? Těžko říct. Asi v juniorské soutěži proti Plzni. Když si vzpomenu, jak jsem ho teda vůbec dal. Jo, to jsem vlastně vyjel s pukem z našeho pásma, projel jsem kolem beka, mezi nohama jsem si kotouč prohodil a zakončil jsem to brankou. To by byl asi jeden z těch nejhezčích. A nejdůležitější bude asi z doby, kdy jsme s klukama vyhráli titul. Tam by se určitě nějaká branka našla.“

Koho byste jmenoval jakožto nejlepšího spoluhráče za celou vaši dosavadní kariéru?
„Takových hráčů je víc. Ale určitě když jsem ještě hrával s Davidem Kämpfem. Potom jsme si to ťukali v juniorech s Danem Lehnertem. Ale jak říkám, takových spoluhráčů je určitě víc.“

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka, která vás pojí s hokejem?
„Tak to bude jednoznačně již zmíněná výhra titulu v juniorech. Já jsem byl vlastně rok před tím zraněný. Přes rok jsem si pořádně nezahrál. Následně jsem se dal zdravotně dohromady a vyhráli jsme s týmem titul. Byl to pro mě asi nejdojemnější zážitek z celé dosavadní kariéry.“

Kdo vám byl v dětství hokejovým vzorem? A kdo jím je nyní?
„Byl to pro mě asi Milan Hejduk a dnes nejspíš Nathan McKinnon nebo Matt Duchene z Ottawy.“

Co oblíbený a neoblíbený soupeř? Ať už v mládí, nebo nyní ve WSM Lize?
„Možná Ústí nad Labem. Proti němu se mi tak nějak celkem dařilo. I se mi tam dobře hrálo. A neoblíbený? To bude určitě nějaký z týmů na Moravě, které to hrají hodně do těla. Například v Přerově se hraje hodně těžce.“

Kdybyste měl jmenovat nejlepšího kapitána, kterého jste kdy měl?
„No, tak to bych asi měl říct určitě Trefňáka, jinak by mě možná zmlátil. (směje se) Takže určitě Kuba Trefný.“

A na závěr – nejmilejší fanoušek?
„Určitě přítelkyně, která mě stále podporuje. To je můj nejmilejší fanoušek.