Na silné prostě umíme, chválí tým Kamil Tvrdek

Kadaň opět dokázala, že body se ze severočeského ledu vozí jen velmi těžko. Zuby si tentokrát na fenomenálním brankáři Jaroslavu Hüblovi vylámali střelci Dukly Jihlava. V ofenzívě se naopak stalo doslova tornádem pravé křídlo prvního útoku Kamil Tvrdek. Nedávno dvaadvacetiletý hráč si po zásluze odnesl cenu pro nejlepšího hráče utkání. Ve třetí minutě nastavení nezištně přihrál Robertu Plačkovi a vypracoval tak výhru nad prvoligovým lídrem.

„Skvělé, naprosto skvělé,“ líčil dojmy po zápase s úsměvem přes celou tvář útočník Kamil Tvrdek. „Hublič nám to vychytal,“ neopomněl připomenout hlavní zbraň Kadaně proti vedoucímu celku prvoligové tabulky. „Ale i celý zbytek týmu skvěle bojoval. Do zápasu jsme šli s úmyslem nedostat branku a pokud možno nějakou dát. To se nám povedlo.“

Dvaadvacetiletý odchovanec karlovarské Energie v zápase doslova zářil aktivitou, kterou mohl zúročit již v polovině první třetiny. S bojovností sobě vlastní se prokličkoval mezi obránci a příklepem zamířil do horního rohu branky. „Přesně do toho místa jsem mířil! Jenomže střela byla tečovaná mimo branku. Nebýt obránce zcela jistě by to byl gól,“ litoval. Nejlepší hráč zápasu se však přeci jenom dočkal. V prodloužení prokličkoval před branku Jaroslava Suchana a v poslední okamžik místo střely zvolil přihrávku. „Chtěl jsem střílet, ale najednou jsem uviděl Plášu, tak jsem mu to přihrál. Pak už jsem se mohl jen radovat.“ Pro obránce Roberta Plačka se poté stala odkrytá jihlavská svatyně snadným soustem.

I přes bezbrankovou remízu v základní hrací době však Jihlava v Kadani výkon hodný prvoligového lídra nezanechala! Z ustrašeného vstupu do utkání se sice hosté záhy oklepali, jenomže i po celý zbytek utkání byla za velké radosti fanoušků patrná převaha domácího celku. „Já souhlasím! Jihlava dojem moc nezanechala. Očekával jsem, že na nás vlítnou a dostaneme šišku,“ svěřuje se Tvrdek. „Na silné celky prostě umíme, bohužel ztrácíme body proti slabším celkům,“ zopakoval již po léta známé chování Kadaně, po vzoru hrdiny slovenských bájí Jánošíka.

Hlavní bolestí Severočechů stále zůstává produktivita. Z šesti posledních zápasů dokázali žlutočerní střelci do sítě dopravit puk pouze osmkrát, z posledních dvou zápasů již pouze jednou! „Je to katastrofa, to musím uznat,“ pokyvuje uznale hlavou. „Ale jak nám to tam začne padat, už to bude lepší. Hlavní ale je, že i přes mizernou produktivitu bodujeme.“

Do zápasového kolotoče se Kamil Tvrdek vrátil po třízápasové pauze způsobené zlomeninou nosu. „Stalo se to v utkání s Brnem. Protihráčova hokejka mě trefila do obličeje a zlomila mi nosánek,“ již s humorem vzpomíná na bolestivý okamžik. „Spoluhráči mi sice říkali, že to byl puk, ale já si stále myslím, že to byla hokejka.“ Do zápasů tak nastupuje s mládežnickým košíkem přes obličej. Nenáviděný doplněk mnoha hokejistů však Tvrdkovi ani v nejmenším nevadí. „Je to lepší. Teď se nebojím vůbec do ničeho jít! No tedy, ne že bych se bál prve,“ směje se. „Košík mi vyhovuje!“ Přesto jeho delší nasazení neplánuje a hned prozrazuje důvod. „On si totiž teď každej myslí jaký jsem mlaďas a mydlí mě.“

Trochu jiný názor na jihlavského soupeře má dvaadvacetiletý brankářský fantóm Jaroslav Hübl. „Jihlava nemá příliš ofenzivní tým. Těžko může hrát dopředu třeba jako Chomutov. Pečlivá hra v obraně se tak dala očekávat. Jakmile jsme však v útočném pásmu ztratili puk, hned vyráželi do přečíslení dva na jednoho, tři na dva,“ připomíná často vystrkující růžky, kterými Jihlava dokázala pořádně potrkat.

Asi nejvíc se to hráčům z Vysočiny dařilo ve třetí třetině. Řada Rytnauer – Bakus – Hodek připravila nejednu horkou chvilku. „Vzpomněl jsem si na Ostravu. Bál jsem se, aby to neskončilo stejně,“ svěřil se Hübl se svými pocity ve chvílích nejkrušnějších. „Díky bohu se tak nestalo. Před koncem třetiny najednou zbytečně zmatkujeme, nedokážeme ani vyhodit puk. Podobně se to stalo i v Ostravě Tam vznikla chyba v rohu, při souboji dva na dva se najednou Ostravané uvolnili a bylo to dva na jednoho. Druhá chyba byla, že jsme měli šanci vyhodit a nestalo se tak. Hra by se rozkouskovala, udělala by se bule a vše se mohlo zklidnit,“ vrací se ve vzpomínkách k prohře na Sareze.

Nyní čeká Kadaň regionální soupeř z Chomutova. „Musíme do Chomutova vyrazit s pečlivou obranou a zkusit dát první branku. Pokud se nepodaří, hlavně nesmíme nechat odskočit soupeře na dvě branky,“ radí litvínovský odchovanec na závěr.