„Konečně mé góly vypadají jako góly,“ směje se Kaše
| 
A n a h e i m / K a d a ň - Loni nastřádal v zámořské NHL 53 startů, v nichž pětkrát skóroval a přidal deset asistencí. Letos už má na kontě šest přesných zásahů po jednatřiceti duelech a to ještě Anaheimu ve čtrnácti bitvách chyběl. Útočník Ondřej Kaše vstoupil do nového ročníku nejslavnější soutěže světa velmi dobře a má našlápnuto, aby vylepšil loňské statistiky, jež ještě v devíti soubojích o Stanleyův pohár rozšířil o dva góly. Jeho čas na ledě jen jednou klesl pod deset minut, pokud se v utkání nezranil, a chodí i na přesilové hry. Trenérům se odměňuje za důvěru krásnými góly, které mu dělají radost stejně jako ty loňské, o nichž s úsměvem hovoří jako o „podleďácích“.
Ondro, vypadá to, že vaše role v týmu ve druhé sezóně v prvním týmu Ducks vzrostla, což vás asi hodně těší, že?
„Každý hráč ocení, když dostává od trenérů vysoký ice-time. Moje role šla po posledním zranění zase trochu nahoru, ale je to ovlivněné taky docela velkou marodkou. Nemáme úplně stabilní složení jednotlivých pětek. Větší marodka asi trochu pomáhá, že jsem hodně na ledě, ale musím zaklepat, že se mi zatím docela daří. Naštěstí jsem asi jen dvakrát odehrál minimum minut kvůli zranění. Taky jsem se už pořádně rozkoukal a cítím se ještě víc součástí týmu.“
Dostáváte prostor také v přesilových hrách, což v předchozím ročníku nebylo pravidlem...
„Od začátku sezóny nás provází docela smůla, pokud jde o zranění. V jednu chvíli byli mimo hru zkušení útočníci jako Getzlaf, který se teď vrátil, Eaves nebo Kesler. Zatím mám důvěru trenérů i na přesilovky, za což jsem rád. Doufám, že to vydrží i až se všichni uzdraví.“
Na druhou stranu jste pro trenéra první volbou, když se zraní pravé křídlo elitní formace. S Carolinou brzy vypadl Corey Perry a Randy Carlyle posunul do prvního útoku vás. Taková důvěra potěší, ne?
„Je to super pocit. Myslím, že jsem si to za poslední výkony i zasloužil. Hrál jsem dobře a dařilo se mi bodově. Třikrát za sebou jsem dal gól nebo si připsal asistenci, takže asi i to mohlo hrát roli.“
Bodovat třikrát za sebou se vám povedlo podruhé v sezóně. Myslíte během střetnutí na to, že můžete protáhnout bodovou šňůru?
„Do každého zápasu jdu s tím, že chci dát gól nebo pomoct k výhře asistencí. Jestli mám za sebou pár zápasů s bodem, v tu chvíli vůbec neřeším.“
Co říkají na rozsáhlou marodku vedení a trenéři?
„Máme i trochu smůlu, ale nezaznamenal jsem, že by se tu nějak vehementně řešilo, proč máme tolik zraněných. Vedení vyměnilo jednoho našeho obránce za dva útočníky, ale jinak je klid.“
V českých médiích jsem zaznamenal ohlas, že s příchodem Adama Henriquea a po uzdravení Ryana Getzlafa s Ryanem Keslerem budete na pozici centra neskutečně silní. Řešila se výměna v zámoří?
„Abych pravdu řekl, vůbec nevím. Média moc nesleduju, ani noviny tolik nečtu. Všichni víme, že s příchodem Adama máme čtyři neskutečně kvalitní centry.“
Aktuálně se pohybujete v části tabulky, odkud se do play-off nepostupuje, ovšem na místa zaručující účast ve vyřazovacích bojích ztrácíte jen bod. Přesto ale asi pomýšlíte výš. Nepanuje trochu nespokojenost?
„Jak se to vezme. V jednu chvíli jsme měli mimo hru šest nebo sedm hráčů, takže to není tak špatné, jak by vzhledem k okolnostem mohlo být.“
Také vás vyřadily na čtrnáct utkání ostré ataky protivníků. Dáváte si na ledě teď víc pozor?
„V zápase na to vůbec nemyslím, natož že bych se bál. Kdyby měl člověk strach, tím spíš by se něco mohlo stát. Vím, kde jsem udělal chyby a poučil jsem se z nich. U prvního zranění jsem toho moc jinak udělat nemohl, u druhého jsem se měl podívat o něco dřív.“
Kvůli zranění jste přišel i o první vzájemný souboj se Chicagem, za které nastupuje Jan Rutta. Mrzelo vás to hodně?
„Strašně moc. Těšil jsem se, že s Ruťákem pokecáme i osobně, trochu se nahecujeme a zahrajeme si proti sobě. Bohužel z toho sešlo, snad to vyjde, až budou hrát u nás.“
Co vůbec říkáte vstupu Jana Rutty do NHL?
„Je to super. Však mě taky hecoval, když jsem byl zraněný a udělal pár bodů. Psal mi, abych se co nejdřív vrátil, abych ho vůbec stihl dohnat. (usmívá se) Před zraněním jsem byl totiž před ním, teď má malý náskok on.“
Na farmě Chicaga působí váš velký hokejový kamarád David Kämpf. Jak vidíte jeho šance, že by se letos podíval do NHL?
„Vzhledem k našlapanému programu nejsem tolik v kontaktu, takže vůbec netuším, jak to v týmu mají. Asi by bylo lepší se zeptat Ruťáka. Navíc každý tým to má jinak nastavené a občas tyhle přesuny nesouvisí úplně s aktuální formou. Pokud by se Chicagu dva tři útočníci zranili, mohl by šanci dostat. Doufám, že i on si letos nahoře ještě zahraje.“
Nedávno jste dal Ottawě krásný gól po akci z rohu. Novinářům jste pak říkal, že jste nejprve koukal, kudy byste přihrál Vermettovi. Jak jste to tedy viděl ze svého pohledu?
„Dával jsem zadovku Nickovi Ritchiemu, který dobře podržel puk a navázal na sebe dva hráče. Já jsem chtěl dávat kros přihrávku Vermettovi, ale viděl jsem, že to nepůjde a obránce mi na to asi trochu skočil. Zkusil jsem to teda sám a docela se mi to povedlo, když jsem to viděl v televizi.“
Jaké jste zaznamenal na gól ohlasy?
„Všichni v šatně říkali, že se jim to líbilo a povedlo se mi to, což bylo příjemné. Pochválil mě i taťka, když jsme si volali. Z domova mi přišla i spousta dalších zpráv.“
Byl to nejhezčí gól, jaký jste v NHL dal?
„Akce to nejhezčí byla, ale letos už jsem pár hezkých gólů dal. Třeba hned první gól jsem dal díky povedené střele. Letos už moje góly aspoň trochu vypadají jako góly, což je rozdíl oproti loňsku, kdy jsem dával samé „podleďáky“. (směje se) Letos mi připomněl loňský rok jen gól doma s Torontem, kdy se to tam nějak odrazilo od obránce.“
Jak moc si připouštíte, že vám běží poslední rok nováčkovské smlouvy a hrajete de facto o novou?
„Snažím se to nemít na ledě v hlavě. Dávám do každého tréninku i zápasu maximum a ono to nějak dopadne. Samozřejmě bych si rád vybojoval novou smlouvu v NHL a nejraději bych zůstal v Anaheimu, který se líbí i přítelkyni, když sem lítá. Přece jen do Winnipegu nebo Edmontonu by se jí za mnou asi tolik nechtělo. Mám tu barák hned u pláže v místě, kde bydlí víc kluků z týmu. I teď chodíme na tréninky v tričku a kraťasech, což je super. Na druhou stranu mi zima občas chybí, ale vystačím si s tripy, kde je hodně zima. (usmívá se) Když se pak vracíme, jsem rád, že jsem v teple v Kalifornii.“
Blíží se Vánoce. Jak je vlastně budete trávit?
„Nikdo za mnou nepřiletí, protože by to sem chtělo letět aspoň na týden nebo deset dní, což je pro rodiče docela dlouho. Vyrazí za bráchou do Švédska. Já asi půjdu k Láďovi Kohnovi. Jsme spolu docela často v kontaktu. Občas jdeme na večeři a na Vánoce mě pozval, takže toho rád využiju. Koupím si stromeček, ozdobím si ho a udělám si vánoční výzdobu i doma. Dám si pod stromeček dárek, který mi přivezla přítelkyně, když tu před třemi týdny byla. I já jsem domů nějaké dárky poslal, ale všichni se je smí rozbalit až na Štědrý den. (usmívá se) Když nad tím tak přemýšlím, vlastně už pátý rok v řadě nejsem na Vánoce s rodinou, takže jsem už tak trochu zvyklý.“
Zmínil jste bratra Davida, který nastupuje za švédskou Moru. Stíháte si volat častěji?
„Mluvíme spolu asi ob den, i když občas je to vzhledem k našim harmonogramům těžké. S našima je přece jednodušší si zavolat. Brácha teď byl zraněný, takže nehrál.“
Bavíte se o olympijských hrách, které jsou pro vás pasé?
„Pořád jsou ještě daleko, tak to moc neřešíme. Každý hráč v Evropě ví, že nějakou šanci má. Já jsem to vůbec neřešil a nevnímal jsem ani spekulace kolem účasti hráčů z NHL. Pro hokej jako takový je to ale škoda.“
Stíháte vůbec sledovat dění v rodné Kadani a v Chomutově?
„Časově to máme dost nabité, takže jen občas kouknu na tabulku.“
TOP foto: Debora Robinson - Getty Images (www.nhl.com)
