Rozhovor s hlavním trenérem mládeže Rolandem Wágnerem
| 
Aktivně jsem hokej hrál od 5-6 let do 28, kdy jsem musel kvůli zraněním skončit. Trenérské práci se pak věnuji 9. sezónu.
Když se tedy podíváte na uplynulou sezonu mládeže SK Kadaň jako na celek, jak ji hodnotíte?
Vzhledem k potížím, které nás v současné době trápí, ji můžu hodnotit jako úspěšnou. Co se výsledků týče, tak jsem byl nejvíce spokojen s mladším dorostem. Starší dorost se zachránil. Vzhledem k tomu, že nastupovali s nejmladším týmem v lize to lze považovat za úspěch. Starší žáci doplatili na nesmyslnou soutěž, kde se sčítají výsledky dvou kategorií. Prohráli pouhá dvě utkání za sezónu, což je vynikající výsledek. Mladší žáci, kde máme trochu slabší ročníky střídali výhry a prohry, což v konečném důsledku znamenalo nepostup do finálové části žákovské ligy. Výsledkově je to zklamání, ale mě ani tak nezajímají výsledky u žáků, spíše posun hráče jako takového. U některých jedinců byl výkonnostní posun velmi znatelný. V mladších kategoriích beru pozitivně, že se nám opět objevují velmi talentované děti.
Protože jste trénoval více věkových kategorii, můžete porovnat rozdíly mezi nimi? Třeba jak přistupují k hokeji, jak je to baví, …
U těch nejmenších je vidět radost z hokeje a z toho, že se jim něco podaří. Jak říkám trochu zklamání je u mě přístup mladších žáků, kde jsou jedinci, které hokej vůbec nezajímá. Radost pro mě byla trénovat starší žáky. Kluci celou sezónu odmakali a měli výborný přístup. Bohudík pro ně si jejich výkonů všímali i v pirátské akademii a pomalu je začleňují mezi sebe. Pokud budou takhle dál pokračovat, mohou si v příštích sezónách vyzkoušet extraligu. A to je 1 z důvodů proč trénuji: vychovat hráče!!! A ne za každou cenu vyhrávat utkání, to bych žádného hráče nikam nepustil a nechal si všechny tady v Kadani, ale my přeci musíme dát těm hráčům možnost, hrát na nejvyšší úrovni.
V čem vidíte největší slabinu hráčů a na co se budete chtít nejvíce zaměřit a soustředit v dalších trénincích?
Pro mě je největší slabost hráčů herní kreativita. Hráči si musí věřit dovolit si udělat kličku, něco vyzkoušet. A za každý tento pokus musí být pochváleni. V trénincích se hodně zaměřujeme na hru na malém prostoru. Samozřejmě se u žáků pořád musíme věnovat herním činnostem jednotlivce a bruslení. A ne jezdit 2-1, 3-2. Tyhle situace vám vznikají právě při těch malých hrách a tam je hráči musí umět vyřešit sami dle vzniklé situace a ne podle nějaké šablony, co jim namalujeme na tabuli.
Co fyzická kondice hráčů?
U žáků není fyzická kondice ideální. Teď Liberec vyhrál titul a někde se lidé (rodiče) doslechli, že vůbec neběhali a proč tedy děti na tréninku běhají. Děti však běhat musejí, potřebují si vybudovat nějaký fyzický fond, který pak v dospělosti udržují, popř. dále rozvíjejí. Dá se běhat formou her, například v tělocvičně hraji s dětmi hry 2-2. Ale není na škodu si občas zaběhnout 1500m popř. jinou vytrvalost. Kdo si myslí, že toto není potřebné, je na velkém omylu. Nebavíme se zde o dětech v první třídě, ale 12 a starší.
Zastáváte několik funkcí. Sekretář, Vedoucí u „A“ mužstva, Hlavní trenér mládeže a Trenér u starších žáků a 2.třídy . Říká se že když někdo sedí zadkem na více židlích tak nemůže vše zvládat na 100 % .Jak to zvládáte?
Je to časově velmi náročné. V sezóně nemám téměř ani jeden volný den. Proto bych chtěl poděkovat všem svým asistentům, kteří mi hodně pomáhají v trénincích s dětmi. Zvládnout se to dá, ale byl bych rád, kdyby se našli další trenéři, kteří by se chtěli zapojit věnovat se dětem. Bylo už spousty lidí, kteří řekli:“ Na tom nic není trénovat“. A nevydrželi ani rok. Vážím si práce, všech co se zde věnují dětem, víkend co víkend tráví na zimáku za pár korun. Mohli by být s rodinou.
Rodiče stále probírají projekt s Chomutovem takzvaný (3K). Jak ho hodnotíte Vy?
Projekt má velké pozitivum, naši hráči dostávají příležitost hrát hokej na nejvyšší úrovni. Pak už je na nich, jestli prorazí do profesionálního hokeje. Samozřejmě jsou věci, které by se dali dělat jinak, ale co člověk to názor.
Co je podle Vás největší problém v mládežnickém hokeji?
Když pominu sportovní a finanční stránku tak jednoznačně někteří rodiče dětí a jejich zasahování do trenérské činnosti. Všichni trenéři, co jsou tady u nás v Kadani, chtějí hráče naučit hrát hokej, nikdo jim nechce ublížit. Rodič, který kouká na tréninky, pak venku kouří před halou, říká dítěti, že trenér je vůl a nerozumí tomu, je největší zlo. Trenér nemá potom šanci toto dítě naučit hrát hokej. Ve Švédsku neexistuje, aby někdo vůbec zpochybňoval práci trenéra, ba naopak jim ještě pomáhají. Já jako trenér chci vychovat dobrého hokejistu, ale i člověka. Řeknu jeden příklad: Přišel mi na trénink hráč, který ve spodním prádle, co měl celý den na sobě, lezl do ribana. Po mém upozornění, ať se převlékne do sportovního, mi drze odpověděl ne! Poslal jsem ho tedy z tréninku domu, protože chci po svěřencích dodržovat hygienické zásady. Za hodinu se na stadionu objevil tatínek a vynadal mi, co si to dovoluji. Já mu odvětil, že se nebudeme chovat jako prasata a přenášet mezi sebou kožní nemoci. Tatínek, kdyby mohl tak by si stěžoval až u prezidenta. Takže největší problém vidím v tom, že rodiče bez jakéhokoliv trenérského vzdělaní a praxe , chtějí rozkazovat trenérům, co mají dělat.
Chystáte nebo už máte nějaký projekt na nábor nových hráčů?
Chystáme projekt do školek a škol, jsme domluvený s odchovanci (např. František Lukeš) SK Kadaň, že se do projektu zapojí každopádně konkrétní projekt ještě na stole není, vše bude záležet na financích a ochotě vzdělávacích zařízeních se do projektu zapojit. Dále jsme jako klub, byli vybráni ČSLH, do projektu „Pojď hrát hokej“, který proběhne v září a je také zaměřen na nábory.
Komu fandíte extralize?
Fandím oběma zástupcům z našeho regionu.
Jaké jsou vaše jiné koníčky? Věnujete se i nějakému jinému sportu?
Rád sleduji spoustu sportů. Moc času mi na ně nezbývá, ale přeci jenom, když najdu trochu času, tak si rád zahraji golf, nohejbal a fotbal. Jednou týdně si jdu zahrát hokej.
