Kluci mě vždycky chránili, vzpomíná Klára Chmelová na léta v Kadani

Odchovankyně kadaňského hokeje se hojně prosazují nejen v české ženské lize. Už dlouhou dobu o sobě dávají vědět i na mezinárodní scéně, což právě v těchto dnech potvrzují na Mistrovství světa žen do 18 let, které se odehrává ve Finsku. Národní tým měl v základních skupinách namále, byl tři minuty od bojů o udržení. Díky výhrám nad Ruskem i Finskem se ale ocitl blízko naplnění svého medailového snu! Tahounkou elitní formace i nejproduktivnější hráčkou týmu je Klára Chmelová, která v rozhovoru přímo z dějiště šampionátu nemohla vynechat vzpomínky na své dětství pod Krušnými horami.

Ještě než naskočíte do pátečního semifinále, měly jste po dvou těžkých bitvách den volna. Jaký byl váš program?
Byl hlavně o tom, abychom si to užily a pořád jenom neležely. Dopoledne jsme si šly do tělocvičny zahrát fotbálek, po obědě byl klid a odpoledne jsme si daly lehký trénink na půl hodiny.

Jak jste na tom fyzicky? Cítíte už únavu?
Určitě tam nějaká cítit je, ale na to teď nemůžeme myslet. To už teď musí jít stranou, když se hraje o takovou věc.

Vašimi soupeřkami v semifinále turnaje budou Američanky. Dosud suverénní tým s třemi výhrami a skóre 25:0. Nestraší vás to?
Jsou trochu někde jinde. Ale nesmí nás to strašit, musíme se snažit hrát. Snažit se dostat co nejmíň gólů. A pak ujet, dát gól… a třeba vyhrát.

Vy osobně už delší dobu nastupujete i za ženskou seniorskou reprezentaci. Můžete srovnat rozdíly mezi oběma kategoriemi?
V kolektivu je to trochu jiné, už je to takové vyspělejší. Tady jsou přece jen holky ve věku patnáct až sedmnáct let. A hokej je také o něco vyzrálejší a silovější.

Zrovna před nadcházejícím zápasem se nabízí jedna širší otázka. Existuje podle Vás perspektiva, že se český či evropský hokej přiblíží tomu zámořskému?
Myslím, že ano. Dělají se tu třeba různé vývojové kempy. A vlastně Amerika s Kanadou se také snaží, aby se to vyrovnalo, aby nehrály pořád jen mezi sebou. Aby se jim evropské týmy přiblížily. A myslím, že se jim to daří. Jak Švédsko, Finsko, tak my, se jim začínáme přibližovat.

Vás už zdobí zkušenost s kanadským hokejem. Jaké to za Atlantikem bylo, ať už z hledisla hokejového či životního?
My tady řešíme školu a hokej odděleně, ve škole pořád chybíme. Oni mají strašnou výhodu, že tohle řešit nemusí. Mají to dohromady a všechno jim navazuje. Trénovaly jsme dopoledne v rámci školy, pak na suchu, hrály se různé turnaje, zápasy, mistráky… Ale taky musím říct, že nás tam bylo deset, takže jsme si dobře zahrály.

Jaký byl důvod, že jste v Kanadě nezůstala?
Právě jde o to, že v Čechách chci dokončit střední školu, udělat maturitu. Potom se uvidí.

Vaše hokejové kořeny směřují do Kadaně. Můžete na ta léta trochu zavzpomínat?
Ráda bych se vrátila klidně o pět let dozadu, když jsem hrála s klukama. To byla pohoda. Kluci na mě byli hodní, vždycky mě chránili, to bylo perfektní. Nikdo na mě nikdy nebyl zlý, jak trenéři, tak kluci. Bylo to bezvadné.

Stejně jako další spoluhráčky jste se pak posunula do ženského týmu Litvínova, následně až do Slavie. Vytáhli si Vás do našeho nejlepšího klubu proto, že jste byla prostě nejlepší?
Nevím, jestli se to takhle dá říct. Ale tam se hlavně vybírají hráčky pro Ligu mistrů, která je kvalitní soutěží. Jinak trénuju výhradně s klukama, za holky hraju jenom zápasy.

Ovšem co se týče ženské ligy v republice, nemáte absolutně konkurenci. Máte vůbec o co hrát?
No, moc ne. Dá se říct, že lepší holky z Moravy jdou do Karviné a lepší holky z Čech do Slavie. Třeba v Litvínově jsou už některé hráčky starší, chodí normálně do práce a hokej hrají pro zábavu. My, co chodíme na led s klukama, máme trénink v podstatě každý den. Kdežto tam se sejdou třeba jednou, dvakrát týdně, takže to nemá takovou úroveň. Když jsem tam hrála, zápasy byly o tom, kdo přijde a kdo ne. Někomu se kryl program s mužskou soutěží v sobotu, někomu v neděli. Obecně, co se týče českého hokeje, ale začíná hrát hodně mladých holek. Tak snad se to časem zlepší a vyrovná.

Ve Finsku je teď už i trenér Slavie a seniorského národního týmu Karel Manhart, který dorazil na čtvrtfinále. Viděli jste se před zápasem?
Jenom jsme se pozdravili. Měli jsme rozcvičku na suchu a on zrovna přijel, to bylo celé. Pak jsme se viděli na konci zápasu, kdy jsme byly rády, že jsme vyhrály.

Necítily jste třeba nějakou nervozitu z toho, že vás pozoruje?
To ne. On jak trénuje Slavii i áčko, tak já už jsem si na něj nějak zvykla… (s úsměvem)