Motivace proti Kadani? O tu je postaráno!

Stejnou měrou jakou byl nepostradatelný Stanislav Stavenský pro Kadaň, působil pro svůj tým z Berouna Váslav Eiselt. Třicetiletý zkušený kapitán týmu Medvědů si připsal také dva kanadské body, za dvě branky v síti Jaroslava Hübla a po právu byl vyhlášen hvězdou hostujícího týmu. Po zápase se pokusil vysvětlit proč jsou utkání s Kadaní tak vypjatá.

„Věděli jsme, že to bude těžký zápas,“ rozebírá Václav Eiselt týmová očekávání před zápasem. „Kadaň doma neprohrává a my jsme zde již v prvním kole sehráli utkání plné zvratů v němž jsme vyhráli až v prodloužení. Doma jsme sice rozhodli v první třetině, ale i potom soupeř velmi kousal,“ vrací se do nedávné minulosti.

Ale zpět k utkání současnému! „Byl to boj!,“ nejprve stručně hodnotí, poté se však pouští do rozsáhlejšího rozboru. „Kadaň byla po dvě třetiny lepším týmem, nemohli jsme se do zápasu dostat. Teprve po stražení na tři útoky v poslední třetině jsme se dostali do tempa a vytvořili si řadu šancí. Byla to zasloužená remíza, škoda jen prodloužení,“ lituje.

Do nadstavbové pětiminutovky přitom vstupovali hosté zásluhou vyloučení Stanislava Stavenského se skoro dvouminutovou přesilovou hrou čtyři proti třem. „Místo abychom hráli hlavou, tak jsme se nedokázali vyvarovat drobných faulů, které rozhodčí potrestal,“ čertí se Eiselt. „Určitě se dala přesilová hra zahrát lépe. První část jsme sehráli dobře. Hořča (Petr Hořava) si dobře najel před branku, ale trefil pouze masku gólmana. Stačilo pár centimetrů a vyhráli jsme. Ale byla i další řada střel, která zůstala nevyužita. Kadaň podržel brankář, ale i nás Kopr (Miroslav Kopřiva) podržel. Bylo několik momentů, kdy již hráči zvedali ruce, ale puk skončil buď těsně vedle, nebo pod gólmanem. Záleží na štěstí.“

Mince se otočila a právě zásluhou faulů nakonec Beroun odjel s prohrou v prodloužení. „Přesilová hra pět na tři se většinou dává. Kadaň, která má zkušené sehrané hráče nám branku s trochou štěstí dala. Soutěž je hodně vyrovnaná a záleží na přesilových hrách. Kdo zachová více chladnou hlavu a v koncovce mu přeje štěstí, ten zpravidla vyhraje. První liga je navíc prošpikována brankáři, kteří by mohli v extralize jistě dělat minimálně týmové dvojky, takže dávat branky je těžké.“

Jako příčinu vypjatosti zápasů mezi kluby Kadaně a Berouna odhaluje třicetiletý útočník ve zvláštní motivaci. „Motivace proti Kadani je rozhodně veliká. Působil tu pan Vejvoda a určitě chce vždy porazit manšaft, kde působil. O motivaci je tedy postaráno. Navíc Kadaň je tradiční soupeř Berouna. Sehráli jsme spolu řadu zápasů a jejich ostrost může mít něco společného třeba i s některými nevyřízenými účty,“ odhaduje. „Záleží vždy na rozhodčím, jestli utkání zvládne. Pokud ne, je z toho pouze bramboračka,“ neodpouští si narážku na výkon hlavního sudí zápasu Fraňa.

O konkrétních případech vyřizování si účtů mezi hráči však neví Václav Eiselt neví. „Já osobně o ničem nevím. Občas se ale člověk nějakému seknutí nevyvaruje a pak má na někoho „pifku“. Povětšinou se ale s hráči soupeře dobře známe. Nehrajeme spolu poprvé a kolikrát jsme i hráli v jednom týmu. V zápase jsme ale soupeři! Všichni chceme body, všichni chceme vyhrát a jsme za to nějak finančně ohodnoceni. Ale po zápase se uklidníme a bez problémů spolu zajdeme na pivko. Pamatuji si ještě v době kdy jsme hrával za Plzeň, že jsem naskočil do zápasu po těžké operaci ramene a karlovarský Libor Procházka, jehož znám od šesti let, mě velmi tvrdě narval na mantinel. Po zápase mi hned volal, jestli jsme v pořádku,“ vypráví se zaujetím. „Na ledě prostě neznáme bratra, ale mimo led jsme kamarádi,“ dodává na závěr.