„Na hokej jsem se hrozně upnul,“ říká Jan Müller
| 
K a d a ň - Jan Müller zahájil hokejové putování na zimním stadionu v Kadani, odkud se přesunul do Prahy. Na ledě Slavie oslavil dva mládežnické tituly, které se mu nezapomenutelně zaryly do paměti. Později oblékl národní dres na dvou univeziadách, kde gólem pomohl k vítězství nad Kanadou a postupu do semifinále.
Jan Müller nastupoval od dorostu na ledě pražské Slavie, ale první kroky udělal na zimním stadionu v Kadani, kam ho přivedl otec. „Poprvé jsem byl na ledě v Kadani, když mi bylo šest let,“ říká místní odchovanec. „Organizovaně jsem začal s hokejem taky v Kadani, když mě můj taťka předal do rukou trenéra Radka Nováka,“ dodává.
Zranění nebo nemoc? Ani to nebylo velkou překážkou pro malého útočníka v černožlutých barvách. „Já jsem se vždycky hrozně těšil na tréninky. Když jsem byl třeba nemocný, chtěl jsem se co nejrychleji uzdravit, abych už mohl hrát,“ potvrzuje Jan Müller. „Na hokej jsem se hrozně upnul, takže nebyl čas přemýšlet o nějakém jiném sportu,“ připojuje.
V šesti a půl letech přišel mladičký hokejista do přípravky, odkud jsou také nejrannější zážitky spojené s milovaným sportem. „První vzpomínka je z prvního tréninku s přípravkou, když jsem vjel na led a viděl pana trenéra. Potom také když jsem si vybíral číslo osm, které se snažím mít do dnes,“ vypráví šestadvacetiletý forvard.
Jan Müller odehrál v tuzemských mládežnických kategorií téměř dvě stě zápasů s 55 góly, v seniorech si v českých ligách zapsal do statistik 97 utkání s 39 kanadskými body za osmnáct branek a jednadvacet asistencí a zúčastnil se také dvou univerziád. „Nejhezčí gól byl na univerziádě v Kazachstánu v roce 2017, kdy jsem v oslabení ujel dvěma obráncům a přes hokejku zavěsil do zadního víka,“ vzpomíná a hned přidává i další podrobnosti, „Nejdůležitější gól je také z univerziády, ale rok předtím, když jsme hráli čtvrtfinále proti Kanadě a nakonec postoupili do semifinále.“
„Nejlepší spoluhráč je Jirka Tupý,“ směje se Jan Müller. „Společnou máme lásku k hokeji,“ říkají jednohlasně. „Umíme si udělat srandu ze stejných věcí i ze sebe, to nás asi nejvíc spojuje. Pak ještě trénování, Honza dělá kondičního trenéra a otevírá novou tělocvičnu, tak si mě bere s sebou a pomáhá mi s trénováním. To je velká část dne, kterou trávíme spolu po ledě nebo před ledem,“ povídá Jiří Tupý.
Letní příprava Pirátů v roce 2014 a přátelský zápas 20. srpna s Lausitzer Füchse byl pro Jana Müllera nejsmolnější zápas v kariéře, jelikož se ve 37. minutě srazil se spoluhráčem Janem Hammerbauerem. Výsledkem bylo osmdesát stehů na pravém předním stehnu těsně nad kolenem. V následujícím ročníku stihl šikovný útočník pouze osmnáct zápasů za Kadaň. „Nejsilnější a negativní vzpomínka je, když mi rozřízli nohu.“
Jan Müller má na kontě dva dorostenecké tituly ze sezón 2008/2009 a 2009/2010, kdy hrál za pražskou Slavii. „Nejdojemnější pro mě byl první titul s dorostem Slavie, když jsme v Třinci rozhodli v prodloužení. To bylo hodně silné, i jsem plakal,“ přiznává vysoký útočník, který se rád vrací na místo svého největšího úspěchu. „Rád se vracím na Slavii, protože jsem tam vyrůstal a líbí se mi tam. Naopak neoblíbeným soupeřem je určitě Přerov, protože je to urputný tým, který dohrává a lítá,“ rozpovídá se.
Pro malé české hokejisty jsou největšími vzory Jaromír Jágr, Dominik Hašek a mnoho dalších, ne pro vysokého útočníka. „Nikdy jsem se k nikomu moc neupínal, ale líbil se mi Eric Lindros, což byl tvrdý a přímočarý hráč,“ líčí útočník se zkušenostmi z rakouské mezinárodní EBEL nebo slovenské extraligy.
Ne jenom aktuální kapitán Kadaně, ale také slovenský zástupce se Janu Müllerovi dostal do povědomí jako šéf kabiny. „Nejlepší kapitán je Kuba Trefný, protože je to skvělý kluk. Dobrý byl také Arne Kroták, který má nejvíce zápasů ve slovenské extralize,“ uzavírá.
