J. Veselý: „V zápase jsme ukázali bojovnost.“

K a d a ň / T ř e b í č - Proti Horácké Slavii se Trhači prosadili v osmnácté minutě, za což se zasloužil Jakub Veselý. Byla to však jediná přesná rána, kterou Kadaňští přidali na své konto. Ve zbývajících dvou periodách se už prosazovali pouze hosté. Ti nakonec ze severu Čech odjeli s třemi body.

Jak hodnotíte duel s Bílými hvězdami?

Ze začátku to byl zajímavý zápas, hráli jsme dobře a snažili jsme se. Bohužel výsledek je nakonec takový, jaký je po našich chybách. Je tam ale větší bojovnost od nás všech, ale ani to nezvrátilo konečné skóre.

Co chybělo k tomu, abyste proti Třebíčí zachovali vedení nebo s ní srovnali krok?

Jsou to určitě ty hloupé chyby a vyloučení, což nás stojí inkasované góly. Za jedno střídání měla jedna lajna dvě gólové šance, druhá tři, bohužel jsme to neproměnil. V koncovce se jednoduše trápíme.

Stal jste se jediným autorem branky Kadaně. Jak se akce seběhla?

Tuším, že se to odehrálo po buly v našem pásmu. Trefňas (Jakub Trefný) poslal puk na Chloubiče (Roman Chlouba) na mantinel, ten si ho tam protečoval a zavezl ho do pásma. Mates (Matěj Zabloudil) pak jel středem do branky, já jako pravé křídlo jsem si najížděl ke kruhům, následně mi puk sklepnul a já jsem jednom zavřel oči a jsem rád, že to tam padlo.

Na branku v kadaňském dresu jste se poměrně načekal…

To ano, myslím na to každý zápas. Vždycky se dívám na zápasy a říkám si, dneska to už musí padnout. Mohlo k tomu dojít už při minulém duelu s Jihlavou, ale přišlo to nakonec až proti Třebíči. Za gól jsem rád, ale výsledek mě mrzí.

Branku za seniory jste si připsal již loni za chomutovský A-tým, ale všimla jsem si, že na ledě pak chyběl puk. Vzal jste si ho?

Jojo, křičel jsem tam na kluky, aby mi ho vzali. (směje se)

Naskakujete momentálně v první lajně. Jak vám to vyhovuje?

Jsem za to hrozně moc rád a děkuju, že můžu být tam, kde jsem. Kluci mi věří, podporují mě a zároveň mi radí, jak mám hrát, kde co vylepšit a podobně.

V prosinci jste byl zraněný. Co se stalo?

Shodou okolností jsem se zranil právě proti Třebíči. Tehdy mě tam napral na mantinel bývalý spoluhráč Dominik Tejnor. (směje se) Původně jsem si myslel, že mi to rameno vypadlo, jelikož jsem ho měl operované minulý rok. Nakonec zůstalo na svém místě, ale nemohl jsem s ním hýbat. Po týdnu začala bolest ustupovat a teď už je to stoprocentní.

V rámci duelů s Frýdkem-Místkem se proti sobě stavíte s bratrem. Vnímáte to nějak?

Moc ani ne. Na ledě se pozdravíme, ale jinak to bereme jako soupeř proti soupeři. Po zápase si třeba napíšeme, zavoláme si nebo se pobavíme před kabinou. Jsme rádi, že se aspoň takhle na chvíli vidíme.

Takže žádné pošťuchování před zápasem?

Nějaké lehké pošťuchování tam je z mé strany. (směje se) Brácha to tak sice nevnímá, ale je to starší brácha a já to beru tak, že se mu chci přeci jen vyrovnat. Je to hlavně můj vzor.

Delší dobu se hrají zápasy bez diváků…

Nevím jak za kluky, ale když to vezmu za sebe, tak ze začátku to bylo hodně zvláštní. Ale diváci jsou vždycky potřeba, ať jde o jakékoliv utkání, dokáží tým vyburcovat nebo nějak nahecovat.

Minulou sezonu jste nastupoval ještě střídavě i za juniory. Jaké to pro vás je hrát nyní pouze stabilně za muže?

Minulý rok jsem odehrál pár zápasů za seniory a pak jsem měl zranění ramene. Letos je to pro mě velký skok do neznáma, a to možná pro každého juniora. Je to zvláštní, člověk má trochu jiné pocity a je to i odlišnější hra. Puk lítá jinak, kluci mají zkušenosti, vědí jak nahrát, kde mají být. Je to hlavně také o taktice.