Zbyněk Spitzer nejraději vzpomíná na extraligový titul
| 
Jako nová posila a naděje do obrany přichází do Kadaně Zbyněk Spitzer. Odchovanec vsetínského hokeje, se kterým zažil stříbro či vítězství v extralize, bude hájit po celý rok tým Severočechů. Pro zkušeného obránce není ani 1. liga velkou neznámou. V minulosti si zahrál například v Hradci či v Prostějově. Neváhali jsme a vydali jsme se za ním zjistit několik informací, spojené s příchodem do královského města.
Mimo extraligového Vsetína jste hrál 1. ligu například v Hradci či Olomouci. Proč letos zvítězila Kadaň?
Ve Vsetíně bych mohl zůstat, ale nebyla mi nabídnuta smlouva do konce července, proto jsem zkoušel hrát jinde. V Prostějově jsem byl asi dva měsíce, nakonec jsme se však nedohodli. Zavolal jsem panu Setikovskému, který měl zájem zároveň s kadaňským vedením.
Už víte jak dlouho se v Kadani zdržíte? Máte v plánu hájit černožluté barvy po celý rok?
Po dohodě s vedením jsem uzavřel smlouvu na roční hostování, takže jeden rok tady určitě zůstanu.
S týmem trénujete pár dní, jak se Vám přesto jeví jeho šance na začátku sezóny?
Jak bylo řečeno v první otázce, už jsem nějakými kluby prošel. Díky tomu znám sílu Kadaně také z předchozích sezón. Myslím si, že útok je tady vynikající. Sice zatím moc branek nedáváme, ale to určitě v brzké době přijde. Určitě se budeme chtít dostat do play-off, které je tu reálné.
Všiml jste si při hře a trénincích slabin celku? Na čem je třeba dále zapracovat?
Hokej vždycky hraje pět lidí na ledě, proto je třeba neustále zlepšovat hru celého mužstva. Je teprve začátek sezóny, při kterém všechny týmy dělají stejné chyby. Je prostě potřeba pracovat na všem, není to jen útok nebo obrana. Zatím je vše co k zlepšení.
Tréninky určitě nejsou v každém městě totožné. Pociťujete konkrétní rozdíly mezi Vsetínem a Kadaní?
Extraliga není 1. liga, úroveň logicky trošku klesá. V extralize je extrémní nasazení i na tréninku, kdežto v 1. lize jsou většinou poklidnější tréninky.
Každému hráči sedí při tréninku něco jiného. Co máte nejraději a co byste raději z plánů přípravy úplně vymazal?
Asi každý hokejista nemá rád letní přípravu a první měsíc na ledě. Tu část bych asi raději vypustil. (smích) Ovšem každý hokejista musí tuto část absolvovat, protože bez ní by pravděpodobně nemohl hrát hokej. Člověk si stejně za ty roky na přípravu zvykne a nevadí mu.
Jaké bylo přijetí spoluhráčů? Cítíte v nějakém z nich, že právě on bude ten pravý pro souhru a kombinaci do tandemu?
Se třemi hráči jsem se setkal už v jiném manšaftu. S některými jsem se znal od vidění. Myslím, že přijetí bylo pohodové, bez konfliktů. Kdo s kým bude hrát si nediktují hráči, od toho je trenér.
Přicházíte vyztužit obranné řady, největší dosavadní slabinu Severočechů. Jste vy osobně velký tvrdý bijec nebo spíše klidný beránek?
Určitě nejsem žádný tvrdý bijec. Jsem spíše normální obránce, který přitvrdí, když je to potřeba. Pokud je to možné, tak vše odehraji v klidu.
A co agresivní fauly na spoluhráče, ty Vás nevytočí?
V poslední době mě spíše vytočí rozhodčí svými výroky. Opět došlo ke změně pravidel, a to co se nyní píská, mě dokáže občas dost vytočit. Samozřejmě brutální faul také nikoho nenechá klidným. Osobně ale nejsem moc z těch, kteří tyto situace řeší potyčkou či dalším faulem.
V Kadani jste se sotva stihl ohřát. Už jste si stihl prohlédnout krásy města?
Je pravda, že jsem zde de facto 14 dní, z čehož jsme polovinu byli v Dánsku. Během týdne, když nebyl odpolední trénink, jsem si stihl projít téměř celé město. Příští týden za mnou přijede manželka, takže jí tu určitě provedu.
V dobách Vašich začátků jste určitě měl jako ostatní mladí hokejisté svůj vzor. Zůstal jste mu věrný až doposud?
Z českých obránců bych zmínil Antonína Stavjaňu, kterého jsem mohl sledovat i ve Vsetíně. Jeho vynikající hru jsem okoukával pouze z hlediště, neboť do „A“ mužstva jsem se dostal až rok po jeho ukončení kariéry.
Když mluvíme o historii, vzpomněl byste si, jak jste se poprvé dostal k hokejce a puku?
K hokeji jsem se dostal přibližně mezi čtvrtým až pátým rokem. Na první hokejový trénink mě přivedla moje maminka. Hokej jako takový máme v rodině, jelikož strýc hrával dlouhá léta za Vsetín.
Neměli bychom zapomenout ani na budoucnost. Jakou máte představu o vrcholu kariéry a vysněných cílech?
Doufám, že se mi v Kadani bude dařit. Určitě se budeme snažit dosáhnout play-off. Rád bych se ještě na rok, dva dostal do extraligy, což je pro mě nejvyšší meta. Pokud by se mi tu dařilo, mohl by to být odrazový můstek do nejvyšší soutěže.
Znamená pro Vás hokej poslání, zaměstnání či koníček?
Hokej je jednoznačně koníček, ke kterému vhodně navazuje i zaměstnání. Co víc si člověk může přát, než mít práci i koníček v jednom.
Když srovnáte svůj život na ledové ploše a v soukromí. Býváte agresivnější, výbušnější nebo jste stále stejný?
V soukromí jsem mnohem klidnější než na ledě, jelikož hokej je vcelku tvrdý sport, ve kterém se na „ťuťu ňuňu mazlení“ nehraje. Člověk proto musí být na ledě agresivnější než v běžném životě.
Máte nějaký nejmilejší hokejový moment, na který si vždy s radostí vzpomenete?
Nejraději vzpomínám na extraligový titul se Vsetínem a předchozí stříbro. Tyto okamžiky bych z hokejového života určitě vyzvednul.
Ovšem hokejista nežije zpravidla pouze hokejem. Jaké další sporty u Vás najdou místo?
Další sport, kterému se věnuji, je letní silniční cyklistika. Jinak fotbálky pro zábavu nebo tenis.
Pomáhá Vám na ledě hodně divácká podpora?
Určitě. Když je dobrá kulisa a dobře se fandí, tak fanoušci táhnou hráče k lepším výkonům. S takovou podporou se mnohem lépe hraje. Horší je, když se někam přijede, a tam je třeba padesát diváků. Hráčům moc nepomáhá, když je na stadióně slyšet jen hlasy hráčů a trenéra.
V Kadani to s fanoušky nebývá příliš slavné. Máte nějaký recept, jak je přesvědčit, aby navštěvovali častěji zimní stadion? Co byste jim na závěr vzkázal?
Jak se říká, když jsou výsledky, tak chodí i diváci. Proto bych si přál, aby se nám dařilo, abychom hráli o osmičku. Kdyby se to povedlo, určitě by chodili i diváci. Přeci jen je Kadaň hezké město, které si hokej zaslouží.
